„Něco tu nehraje, a to hned na první pohled. Česká republika se výkonností své ekonomiky dostala už téměř k 90 procentům průměru hrubého domácího produktu států Evropské unie, ale naše platy jsou na pouhých 37 procentech,“ konstatuje Palata a všímá si, že dokonce i státy, které jsme v minulých deseti letech ve výkonnosti ekonomiky předběhly, jako například Portugalsko nebo Kypr, mají mzdy mnohem vyšší, Kypr dokonce skoro dvojnásobně. „Samozřejmě, když se započítají stále ještě o něco nižší životní náklady, tak jsme na tom o něco lépe, ale stále je rozdíl mezi platy a výkonností ekonomiky v desítkách procent,“ dodal.

Důvodů je podle něj celá řada – například velmi velký podíl zahraničích investorů na výkonu ekonomiky a s ním související odliv kapitálu z Česka, který každoročně dosahuje deseti procent hrubého domácího produktu a je v rámci Evropské unie na velmi vysoké úrovni. „Samozřejmě, že na konci komunistické éry jsme zdědili podfinancovanou zastaralou ekonomiku, do níž se investovalo mnohem méně, než se investovat mělo. Kuponová privatizace pak pustila zemi ještě jednou žilou, ztráty způsobené tunelováním a podobnými operacemi se odhadují na přibližně bilion, tedy tisíc miliard korun,“ zmínil. Jedním z hlavních důvodů, proč jsme dnes ještě chudšími příbuznými Němců a Rakušanů, než bychom být mohli, je podle něj však skutečnost, že v Česku nevznikla v minulých dvou desetiletích sociálně-tržní ekonomika, ale jen ta tržní.