„Mám teď chvilku času, už jsem sice na poli, ale za mnou ještě pšenice má vyšší vlhkost a čekám, až spadne, tak bych vás v mezičase provedl kombajnem,“ sdělil Jurečka, který o své dovolené pracuje na žních. 

Celý proces sklizně začíná podle Jurečky podobně jako u našich předků, kteří chodili s kosou po poli. „Co je na kombajnu klíčové, je kosa. Potom vidíte takzvanou žabku. Kdybych tady nechal prst a ta kosa jela, tak ten prst to ucvakne jak nic,“ ukazoval Jurečka. Následně ukazoval i dvojprst, nazdvedátko či průběžný šnek. „Ten šnek se otáčí a vlastně shrnuje obilí ze stran té lišty doprostřed. Obilí prohrnuje do takzvaného průběžného šikmého dopravníku a ten vlastně to obilí ve velké rychlosti už dává dovnitř do kombajnu,“ sdělil. 

Upozornil pak i na vario lištu, která podle jeho slov umožňuje dle výšky té plodiny – ať už je to ječmen, pšenice, přes tritikale až po řepku, vysunovat a zasunovat a plynule to posouvat do šneku. Protože kdybych to měl zasunuto na krátko a kosil vyšší obilí, tak to bude padat do toho průběžného šneku a nebude to tak pěkně séct. Takže to jsou vychytávky, které ten vývoj za desítky let přinesl,“ podotkl.