Z oběti však během let olomoucká justice udělala obžalovaného. Případ, který dvakrát skončil odsouzením pachatelů únosu, nabral nečekané obrátky. „Klíčové důkazy byly přehlíženy, já jako poškozený jsem neměl právo se k věci vyjádřit. Moje tvrzení byla zbytečná a nadbytečná, protože dokazování podle olomouckého senátu doktora Šlapáka není bezbřehé a nechtěli slyšet moje argumenty. Rozsudky nižších soudů byly zpochybněny a provedené důkazy nezákonným způsobem vysvětleny jinak. V potaz vzal nadřízený soud pouze argumenty a vysvětlení obžalovaných Novotných bez toho, aby si Vrchní olomoucký soud tyto věci ověřil novým provedením důkazů,“ vzpomíná Pavel Buráň, který označuje tento postup za zcela nezákonný.

„Když chce nadřízený vrchní soud hodnotit důkazy jinak než podřízený nalézací zlínský soud, který ty důkazy provede, prozkoumá a obžalované dvakrát odsoudí, musí ten nadřízený soud ty důkazy buď přijmout, nebo pokud má opačný názor, tak má ty důkazy provést sám a rozhodnout. To se ovšem olomouckému soudu nehodilo, neboť by to nešlo ustát a nebylo by možné Novotné zprostit viny. Tak olomoucký vrchní soud tyto důkazy vyhodnotil jinak a nařídil nižšímu soudu zprostit Novotné viny, což zlínský soud nakonec udělal, ovšem s poznámkou, že to není jeho názor a že s tím nesouhlasí,“ rekapituloval procesní postup Pavel Buráň.

Jeho boj za spravedlnost tak odhaluje mnohem hlubší problémy českého justičního systému. „Justice je nemocná. Systém je špatný, přímo vybízí špičky justice, což nejsou samozřejmě jen soudci, ale i advokáti, státní zástupci a policisté, kteří často vyšetřují na zakázku a důkazy vyrábějí – například svědeckou výpovědí závadových osob, které svá tvrzení vymění za menší trest nebo nějakou protislužbu.

O nesmyslných rozsudcích, nejen v mé kauze, se píšou a vyprávějí zkazky a nikdo s tím není schopen, nebo spíš nechce nic udělat, protože špičky naší justice jsou nemocné kamarádšofty, klientelismem obecně a někdy bohužel přímo i korupcí. To prostředí, které u nás v justici existuje, k tomu přímo vybízí. Věřím, že většina soudců, policistů i státních zástupců je poctivá a já si jich a jejich práce chci vážit, ale těch pár ‚špiček‘ jim to prostě kazí. Nakonec termín ‚justiční mafie‘ jsem slyšel poprvé od soudce. Nechtěl jsem tomu věřit, bohužel jsem uvěřil po vlastních zkušenostech,“ dodává Pavel Buráň.

V roce 2014 byl Pavel Buráň unesen. „Zpočátku jsem netušil, že mě falešní policisté zastavili na objednávku. Teprve v domě Jaroslava Novotného jsem pochopil, že jde o připravený plán, jak mě zničit,“ popisuje Buráň. Únosci ho donutili podepsat dokumenty, které ho měly zadlužit a převést jeho podíly ve společnostech, a tím zajistit zisk jeho bývalému společníkovi Novotnému. Prvoinstanční, nalézací soudy dvakrát potvrdily Buráňovu verzi. Rozsudky vycházely z důkazů, jako byly odposlechy či svědecké výpovědi, které jednoznačně ukazovaly na vinu únosců. „Cítil jsem tehdy zadostiučinění. Věřil jsem, že pravda zvítězila,“ vzpomíná Buráň.

Tento pocit však nevydržel dlouho. Vrchní soud v Olomouci rozsudky nižších soudů zvrátil s tím, že důkazy jsou nedostatečné. „Soudci ignorovali odposlechy, kde pachatelé mluvili o tom, jak vše zařídí v Olomouci. Proč? Proč byly klíčové důkazy přehlédnuty? Naopak zcela proti lidské logice a navíc i proti zákonům bylo přitakáno nesmyslným argumentům obhajoby Novotných bez toho, abych ty věci mohl já vysvětlit. Jak je to možné? Naši mocní chtějí vyvážet demokracii a naše hodnoty tu na Slovensko, tu do Maďarska nebo Číny a tohle jim očividně nevadí. Nebo že by se té justice báli?“ ptá se Buráň.

Podle něj rozhodnutí soudců z Olomouce naznačuje vliv „justiční mafie“, tedy propojení soudců, státních zástupců a policistů, která se snaží ovlivnit klíčová rozhodnutí. „Jak jinak si vysvětlit, že důkazy v kauze mého únosu, které dvakrát stačily zlínskému nalézacímu soudu k odsouzení Novotných, byly najednou zpochybněny, bez toho, aby ten olomoucký soud provedl dokazování znovu, když některé z těch důkazů hodnotí jinak? To ti páni soudci ze zákona nesmějí, a přece to nikomu nevadí a všichni dělají jako že nic. No prostě ‚darebačina‘ nejhrubšího zrna. Ti soudci by měli být popotahováni a souzeni za to, že si něco podobného mohli dovolit. Nehledám arbitra, který by rozhodl. Ty důkazy jsou jasné. Já jen potřebuji, aby se na ty věci podíval nezávislý soud,“ říká podnikatel.

Podle Buráně není jeho kauza jediným příkladem, kdy soudy a státní zástupci nejen v Olomouci svým rozhodnutím překvapili. „Některé případy ve mně vyvolávají podobné pochybnosti o důvěryhodnosti a spravedlnosti justice a o systému, jenž to dovolí. Myslím tím třeba kauzy, jako je Stoka, Slopné, Krov nebo třeba Nemesis. Svého času také stíhání pana Čunka a Nečase, nebo například paní Parkanové. Byl to v těch kauzách jen šlendrián, kdy si justice pomohla nějakým motivovaným svědkem? Nebo to byl hon za senzací? Nebo třeba přímo korupce? Kdo hlídá hlídače?“ ptá se Pavel Buráň, který však není jediným, kdo si v poslední době troufá nahlas tvrdit, že v české justici není vše růžové.

Mezi kritiky je třeba i bývalá nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká, která upozorňuje na nedostatek osobní odpovědnosti soudců. „Chybná rozhodnutí soudů nikdo neřeší. A to snižuje důvěru veřejnosti v celý systém,“ varuje bývalá nejvyšší státní zástupkyně Vesecká.

Pavel Buráň však vidí problém nejen ve svém případě, ale v systému jako celku. „Česká justice je uzavřený svět, kde není důležité hledat pravdu, ale spíš si krýt záda. Je to svět bublin, kde spravedlnost často ani nemá místo. Lidé z justice ten svět pohltí. Pravda, každého by to změnilo, to pokušení, ta moc, to odtržení od reality je v čase a v postavení větší a větší. V takovém systému je to přirozené,“ domnívá se Buráň a nabízí rovnou zajímavé srovnání.

„V soukromé firmě se občas posunou lidé, kteří rozhodují, na jiná místa, nebo tam jsou dočasně, a to vždy pod pečlivou kontrolou nějakého majitele nebo dozorčí rady. Tohle se dělá proto, aby se zpřetrhaly klientelistické vazby, a proto, aby ti, co rozhodují, pořád stáli nohama na zemi, protože kdyby něco provedli, přišel by trest. Jak to má vypadat v justici, kde vás někdo najmenuje na doživotí a nikdo vaši práci nekontroluje a za špatná rozhodnutí nenesete žádnou zodpovědnost?“ ptá se řečnicky majitel největšího prodejce aut na Moravě.

Podle Buráně jsou však v „módě“ také kauzy, ve kterých je vlastně důležité nic nevyšetřit. „Pokud se nějací policejní důstojníci rozhodnou některou kauzu nevyšetřovat a zároveň mají krytí u nadřízených nebo dokonce u Generální inspekce bezpečnostních sborů, tak se můžete klidně i postavit na hlavu a nezmůžete vůbec nic. Např. v mé kauze po mně chtěli úplatek v řádech milionů pánové Pisklák a Vlček. Na oba jsem podal trestní oznámení, a aby to neměla policie těžké, tak i s důkazy. Ale jaksi není zájem tyto pány vyšetřovat. A já se opět musím ptát, proč? Co za tím je? Bohužel takto vypadá prostředí naší justice. Máme tady pár lidí, kteří můžou beztrestně všechno,“ zlobí se Pavel Buráň, který se však odmítá vzdát a je připraven zveřejnit všechny nashromážděné informace, pokud se stát nepostará o nápravu. Podle jeho slov totiž lidé mají právo vědět, co se děje v zákulisí české justice.

Jeho kauza nastavuje zrcadlo české justici a ukazuje, jak snadno se spravedlnost může stát obětí politických či osobních zájmů. „Pokud systém přehlíží fakta, co pak zbývá obětem?“ ptá se Buráň. „Spravedlnost není samozřejmost. A můj boj ukazuje, že může být dosažitelná, jen když se za ni postavíme všichni,“ uzavírá Pavel Buráň.

Psali jsme:

Xaver se vrátil ke sledované kauze. Dramatické zvraty a pochyby v české justici

Úspěch založený na lidech a moderních technologiích. Co stojí za růstem největšího prodejce aut na Moravě?

Pavel Buráň: Darebák třeba i v taláru je pořád jen darebákem

Drama o 370 milionů! Z oběti žalovaný? V soudní síni opět ožil příběh únosu a vydírání