Odhady toho, kdy Tálibán obsadí celý Afghánistán, jsou v podstatě kecy. Situace je natolik nepřehledná a prozápadní režim natolik rozložen korupcí vypěstovanou americkou tajnou službou a západními finančními dárci, že lze s přihlédnutím na základní fakta odhadovat cokoli...

Budoucnost skončila 14. dubna 2021

V tamním chaotickém prostředí působí tři síly. Prozápadní zkorumpovaná nejednotná vláda, které nikdo příliš nevěří; Tálibán prosazující psychopatickou verzi sunnitské verze islámu; a lid obecný – bezmocný, mnohonárodnostní, nejednotný, spíše nevzdělaný než mírně vzdělaný. První síla ovládá asi 40 % území, druhá síla 60-70 % území. Lidu obecného se nikdo na nic neptá.

Po oznámení prezidenta USA Josepha R. Bidena ze 14. dubna, že se americké jednotky stáhnou z Afghánistánu do 11. září 2021, zahájil Tálibán konečnou ofenzívu proti prozápadní afghánské vládě. Pro vyznavače západní politiky, mládež nevázající se na islámské hodnoty, a pro ženy, to byl příslib brzkého příchodu netolerantní islámské džihádistické diktatury.

Základ všech scénářů

Pokud chce někdo vypracovávat scénáře, musí přijmout základní fakt. Tálibán překvapil technologicky vyspělé válečnické síly USA a NATO důkladným plánováním. Postupné územní zisky Tálibánu především v letech 2019 až 2020 byly přičítány prostému zesílení tlaku na afghánské ozbrojené síly. Ve skutečnosti relativně zaostalí a nábožensky bigotní Tálibánci ukázali, že politické a náboženské šílenství nesnižuje schopnost šílenců technicky věcně plánovat, v praxi organizovat a uskutečňovat rozsáhlé plány.

Z filozofického hlediska popírá úspěch Tálibánu koncepci moderní společnosti jako humanizující – demokratizující tendence. Tálibán představuje též moderní společnost – využívá veškeré techniky, ke které se může dostat a využívá ji stejně efektivně a kreativně jako západní „šmoulové“. Neboť moderní je to, co mění základní vzorce společnosti z hlediska pohybu, zaměstnanosti, vzdělávacích trendů, podle toho co lze nejlépe využít. Je jedno zda techniku využívají protestant, katolík, islamista nebo derviš, natož příznivec Pirátů nebo TOP 09.

Tálibánská vojenská diktatura má jasně definované cíle. Obsadit afghánské hranice, postupně okupovat vnitřní území státu a tím vymýtit prozápadní režim. K dispozici má finanční zdroje z ultrakonzervativních islámských států v čele se Saúdskou Arábií a od islamistických organizací ve světě. Trvalou základnu má v Pákistánu v pohraničních oblastech sousedících s Afghánistánem.

Afghánská prozápadní vláda má jasně definovaný osud. Má sponzorské zdroje z USA a dalších států aliance NATO a v omezené míře i z takzvaných asijských demokracií, jako je třeba Indie. Tyto finanční prostředky rozděluje následujícím způsobem. Část peněz dlouhodobě mizela ve zkorumpovaných vedoucích orgánech země, aby oficiální představitelé státu měli prostředky na financování připravovaného osobního útěku ze země a svůj další život v zahraničí. Část prostředků musela vláda ze stejného důvodu tolerantně ponechat k dispozici pro neviditelné – přiměřené rozkradení na nižší úrovni správy země. Včetně dotací pro zkorumpované spřátelené ekonomické společnosti.

Prostředky určené na každodenní provoz policie a armády zajišťují, aby se příliš rychle nerozkládala současná struktura moci. Velmi omezené prostředky pro civilní státní správu, včetně školství a zdravotnictví, musí zčásti vláda předávat Tálibánu, aby Tálibán zajistil nejzákladnější provoz těchto zařízení na dobytém území.  

Zítřek závisí na strategii Tálibánu

Tálibán překvapil dobře připravenou strategickou koncepcí dobytí Afghánistánu. Plně se projevila mezi květnem a červencem 2021. Z geopolitického hlediska se Tálibán neobává, že by jeho diktátorský způsob vlády na „osvobozeném“ území vyvolal bouřlivé reakce v zahraničí. Obsazení území Afghánistánu Tálibánem naopak opět rozproudí islamistické „osvobozenecké hnutí“, které zaměstná státy v Asii i na Západě natolik, že způsob vládnutí Tálibánu v Afghánistánu bude nejmenším problémem.

Velmi půvabným důsledkem útěku vojsk USA a NATO z Afghánistánu je „emancipace“ islamistických militantních hnutí. Západní státy podaly dlouhodobě stupňovaný důkaz, že jsou neschopné se ubránit islámské "civilizační" vlně. Afghánistán posloužil jako velká inspirace, že když se islamisté nevzdávají, nakonec jim musí křesťanská západní svoloč jít ve jménu Alláha z cesty. Kromě toho Tálibán způsobí nemalé nepřímé škody státům NATO tím, že občanská válka vyžene k hranicím Evropy přes milion běženců. Západní bezpečnostní analytici ze zdvořilosti dumají jenom o půl milionu běženců, aby příliš neděsili.
První vlna útoku Tálibánu byla zaměřena na hraniční oblasti na severu Afghánistánu, kde byla soustředěna opoziční Severní aliance, která USA pomohla vyhnat koncem roku 2001 Tálibán z Afghánistánu. Tálibán obsadil hraniční oblasti s okolními státy, aby některá příhraniční oblast nezůstala pod vlivem kábulské prozápadní vlády. Taková enkláva by mohla být trvale mimo vliv Tálibánu, jako v 90. letech oblast Severní aliance. Přes státní hranici by do prozápadní enklávy proudila protitálibánská podpora z okolních proruských států.

Druhá vlna útoku rozděluje Afghánistán na řadu prozápadních enkláv uvnitř Afghánistánu, které se po obklíčení časem rozloží působením tálibánského embarga a vnitřních politických rozbrojů. Největší tálibánský nápor uvnitř Afghánistánu čekají administrativní centra s letištěm. Neboť letiště jsou poslední možností, jak zásobovat obklíčené prozápadní enklávy.

Rámcové scénáře vývoje

Jak dlouho vydrží prozápadní vláda předstírat vládnutí? Největší pesimisté odhadují, že Tálibán převezme moc v Afghánistánu do konce roku 2021. Realisté vidí kritický čas prozápadní vlády v době jarní ofenzívy 2022, kdy se zlepší klimatické podmínky pro další vlnu tálibánských útoků. Velké vládní enklávy by mohly přežít až do pololetí 2022.

Likvidaci posledních prozápadních enkláv podle nepříčetných optimistů lze předpokládat do dvou let od 1. května 2021, kdy Biden ohlásil dokončení útěku jednotek USA a NATO z Afghánistánu.
 
Optimistický scénář

Afghánský prezident Ašraf Ghaní a další vládní pohlaváři doufají v zázrak. Ghaní 2. srpna 2021 během projevu na shromáždění národní rady a parlamentu řekl, že afghánské národní obranné a bezpečnostní síly mají schopnost upevnit svou morálku a schopnosti během nadcházejících šesti měsíců. Tak ho citovala největší online zpravodajská agentura v Afghánistánu – Khaama, tisková a informační agentura. Vládní optimismus pramení z ochoty obyvatelstva vytvářet ozbrojené protitálibánské milice a mobilizovat se k odporu proti Tálibánu. Odhodlání k obraně vidí vláda podle agentury Khaama i v tom, že pět tisíc mladých lidí se v neděli 1. srpna zúčastnilo vstupního testu na Národní vojenskou akademii v Kábulu. Zájem měli chlapci i dívky.

Vytváření domobrany proti postupujícím Tálibáncům nesmíme přeceňovat, protože ochota vytvářet protitálibánské civilní milice záleží na situaci v konkrétních oblastech. Například v provincii Laghman padly čtyři ze šesti okresů do rukou Tálibánu od konce května do začátku července. Tehdy v provincii Laghman nedošlo k mobilizaci proti Tálibánu. Tádžický obyvatel okresu Dawlat Shah 25. května pro AAN (Afghanistan Analysts Network) řekl, že velitel Panjshiri se pokusil zorganizovat v Laghmanu odbojové síly. Velitel se snažil získat místní mládež k boji proti Tálibánu. Svědek řekl, že všichni, včetně něj, odmítli velitelovy prosby. Když byla k dispozici práce a on a jeho vrstevníci opakovaně kontaktovali tohoto velitele, a ještě dalšího velitele, aby od nich získali podporu při získávání práce nebo zakázek, nedostalo se jim pomoci. Teď se to velitelům vymstilo a citovaný svědek za všechny shrnul: „Už nikdy nebudeme bojovat za zájem ostatních.“

U tohoto prohlášení je zajímavé, že tádžickému obyvateli okresu bylo jedno, kdo bude u moci. Pro nejchudší obyvatele jsou všichni „tam nahoře“ stejná svoloč, která jim nepomůže. „Jednotky veřejného povstání (dobrovolnické milice) dosud neobdržely podporu ústřední vlády a dnes jsme viděli pád města Šeberghán,“ řekl Abdul Kabir Haidari, člen Afghánského národního islámského hnutí. Tak zněla na prvním afghánském zpravodajském kanále TOLOnews další reakce na možnou pomoc domobrany 7. 8. 2021.

Neutrální scénář

Ten počítá s opotřebovací občanskou válkou, při které bude záležet na síle tlaku Tálibánu. Strategií Tálibánu je přerušit silniční a dálniční spoje mezi jednotlivými městy a vojenskými posádkami. Izolovat je a postupně je donutit ke kapitulaci nebo jejich pozice dobýt. Neutrální scénář nepočítá s přežitím prozápadního kábulského režimu, ale nestanovuje žádnou prognózu vývoje, jenom zdůrazňuje osudová fakta...

1. Prozápadní režim nemá jinou možnost, než posilovat své ozbrojené složky – především municí a pohonnými hmotami – letecky z darů států NATO. Důležitý je v občanské válce dostatek munice, což je podle dosavadních informací slabinou obklíčených afghánských vládních jednotek.

2. Styk centrální vlády s provinciemi, ale především provincií s jednotlivými obklíčenými okresy, je minimální, pro nedostatek letectva. Okresní guvernér do hlavního města provincie se mnohdy mohl dostat vrtulníkem až za tři měsíce nebo mimořádně v doprovodu vládního nebo vojenského činitele.

3. Přerušení komunikací – obsazení řady bodů na silnicích Tálibánem – brání vládním jednotkám, aby vyslaly do ohrožených oblastí posily. Mnohdy i samotné konvoje s posilami se dostanou do obklíčení.

4. Spory mezi politickou elitou provincie hrají významnou roli při růstu chaosu v provinciích a v rychlém kolapsu okresů. Podle poznatků AAN lidé obvykle protestují proti guvernérům provincií ze dvou důvodů. Za prvé se jim nedaří sledovat zájmy provincie a starají se pouze o zájmy své nebo svých příznivců. Za druhé, pokoušejí se zastavit nelegální tok peněz a další výhody těm, kdo jsou u moci. Pokud se guvernér pokusí o omezení korupce, mocní lidé se zájmy v zachování status quo vyprovokují protesty. Politické hádky ohledně přístupu k zakázkám, postavení a různým vládním zdrojům jsou typické, ale mají zničující dopad na mír a stabilitu. Roztržky mezi provinčními elitami znamenaly špatnou koordinaci mezi civilní vládou a vojenskými silami a tudíž i nedostatek důvěry ve vládu. Pokud se ocitne oblast v obklíčení a objeví se od Tálibánu nabídka na kapitulaci, jak to asi dopadne?

5. Na vliv kmenových starších, úředníků, vojáků i obyvatelstva mají vliv informace o síle Tálibánu a schopnost Tálibánu zastrašit a zasít strach mezi lidmi.

6. Demoralizace v afghánské vládní správě a v bezpečnostních silách dosáhla stavu epidemie. Kolaps či kapitulace vládní správy a bezpečnostních jednotek v okresech a provinciích proto může přijít nečekaně v důsledku nějaké mimořádné nezvládnuté události.

7. Demoralizace prozápadních sil a sympatizantů v Afghánistánu je nezadržitelná a bude stále zesilovat. V Afghanistan Times 7. 8. 2021 na to poukazovali v článku, v němž bylo uvedeno, že varování z amerického a britského velvyslanectví o bezprostředním zhoršení bezpečnostní situace podkopává důvěryhodnost Afghánistánu a zvyšuje napětí mezi občany. Americké a britské velvyslanectví v prohlášení také ze 7. 8. 2021, po němž následovalo podobné prohlášení švédského velvyslanectví, varuje své občany, aby okamžitě opustili Afghánistán. „V tak kritickém okamžiku, kdy Tálibán na celostátní úrovni rychle získává územní zisky, je jakýkoli krok, který může poškodit morálku lidí a způsobit obavy mezi občany považován za rétorickou válku, která v zemi vyvolává negativní spekulace,“ uvádějí Afghanistan Times. Přitom ale sám tento deník kvílí v obdobném duchu a beznaděj přikrmuje: „Vzhledem k tomu, že Tálibán nemá s civilisty slitování a ukrývá se v domácnostech, nemocnicích, obchodech, ničí mosty, blokuje silnice a násilím se snaží Tálibánci oženit s mladými dívkami a vdovami, je to jiný druh války, jako v Sýrii a Iráku, který vědomě útočí na městské oblasti a způsobuje obrovské civilní ztráty…“

8. Občanská válka zvyšuje zátěž vlády i kvůli uprchlíkům. Tálibán vyhání obyvatelstvo z míst, kde kladlo odpor nebo tam není Tálibán oblíben. Také Tálibán varuje obyvatelstvo vesnic a měst, aby se evakuovalo ze svých domů před další plánovanou ofenzivou proti městu či oblasti. To vyvolává tlak na státní správu, chaos a nezvládnutelné logistické problémy. Tálibán je v tom šikovný, protože již téměř milion lidí bylo vysídleno během posledních tří měsíců bojů.

9. Zda se do šesti měsíců zlepší morálka jednotek, a armáda se dopracuje nějakých rozumných taktických postupů, jak doufá prezident, to je hypotetickou otázkou. V praxi se chaos projevuje totální nejistotou, když například vláda v jedné provincii koncem května uvěznila 117 bezpečnostních činitelů obviněných buď ze zanedbání povinnosti, nebo ze spojení s Tálibánem, ale v červnu je vláda propustila s odvoláním na „nedostatek bezpečnostního personálu v provincii“.

10. Klíčovou roli v řadě střetů sehraje včasný zásah letectva. Jenže, kapacita afghánského letectva je minimální. Například bitevních turbovrtulových letounů A-29 mají Afghánci jenom 26. Lze předpokládat, že průběžná bojeschopnost bude asi 20 až 23 letounů. Bez masivní podpory amerického letectva se afghánské vládní vojsko neobejde. USA musí být v takovém případě ochotné uskutečnit během jednoho dne desítky útoků dronů i stíhacích bombardérů. Několik málo leteckých útoků během dne bude mít jenom omezený – propagačně utěšovací – význam. Ale masivní bombardování letectvem USA jenom prodlouží agónii vládních sil, protože sebelepší akce letectva bez obsazení oblasti pěšáky je bez užitku. Pěšáci na zemi budou, ale tálibánští.

11. Servisní žoldnéři jsou nade vše. Pro technický servis přímo v Afghánistánu by nebylo špatné mít ve strategických oblastech hlavních měst klíčových provincií, a v provincii Kábul, nejméně 3000 zahraničních odborných specialistů, tedy žoldnéřů – servisních pracovníků. Aby tam vydrželi, musí být ochotni působit i v režimu obklíčení. Těchto lidí se vládě nedostává. K tomu třeba dodat, že v dubnu 2021 bylo v Afghánistánu k dispozici 16.832 pracovníků podporujících operace. Z toho 6147 občanů USA, 6399 státních příslušníků třetích zemí a 4286 afghánských státních příslušníků. Poskytovali řadu služeb včetně podpory logistiky a údržby pozemních vozidel a letadel ANDSF, bezpečnosti, podpory správy základen a přepravních služeb. V současnosti jsou žádaní především k obsluze a servisu specializovaných zařízení a zbraní. Lze předpokládat, že zhruba 12 tisíc odborníků a servismanů odešlo s vojáky NATO. Pokud někteří zůstali, jsou zaměstnaní na vlastní riziko.

12. Vládní síly doufají, že Tálibán nebude mít dostatek džihádistických blbů-pěšáků, aby obsadil celý Afghánistán. Pesimisté předpokládají, že z Pákistánu se ještě přemístí do Afghánistánu tisíce zrekrutovaných nuzáků, aby si něco za peníze Tálibánu vydělali, a dojde i k posílení o džihádisty z okolních států. V Afghánistánu působí i bezpečnostní agentury místních boháčů, soukromé milice. Lze předpokládat, že část z nich, v rámci ekonomické spolupráce majitele milice s Tálibánem, bude působit podle dohody s Tálibánem.

Katastrofický scénář

Počítá s rozkladem současné vládní moci do konce roku 2021. Vychází z toho, že již delší dobu probíhají v Afghánistánu jednání na politicko-národnostních, politicko-ekonomických a kmenových úrovních s vyjednavači z Tálibánu. Všichni si jsou vědomi toho, že na mezinárodní scéně nebudou mít nejsilnější mezinárodní hráči problém s tolerováním Tálibánu, pokud se s ním dohodnou na výhodné ekonomické spolupráci, a Tálibán otevře poválečný Afghánistán jako cennou dopravní křižovatku ve střední Asii.

Z tohoto pohledu má katastrofický scénář dvě rychlé varianty rozkladu kábulské vlády. Zaprvé nelze vyloučit, že náhle bude kolabovat vůle k odporu ve stále více okresech, padnou i hlavní města provincií, což může vést ke zhroucení vlády během několika týdnů. Samozřejmě, že předtím bude hodně lidí žhavit telefony a domlouvat se – na čem asi?

Zadruhé projevem katastrofického scénáře je také vytvoření prozatímní vlády. Protože v ní bude i Tálibán a politické skupiny potichu již dnes spolupracující s téměř vítězným Tálibánem, dojde k velmi rychlé demontáži prozápadní orientace současné vládní moci. Ještě předtím, než nové vládní zadky usednou do vládních židlí za vládní stoly, dojde k bleskové emigraci prozápadních elit z Afghánistánu.

K tomu směřují i projevy zvláštního vyslance USA pro mír v Afghánistánu Zalmaye Khalilzada. Začátkem srpna 2021 řekl, že afghánská vláda a Tálibán by měly diskutovat o architektuře nové vlády. Ale Khalilzad nerozpracoval vzorec pro to, co řekl, že je vytvoření nové vlády v Afghánistánu. Dříve Associated Press citoval Suhaila Shaheena, člena vyjednávacího týmu Tálibánu, že by z politického jednání měla vzejít nová vláda. Shaheen vyzval k odvolání afghánského prezidenta Ašrafa Ghaního.