Bašta podle svých slov tehdy v rámci doznívajících diskusí o osudu demokratického socialismu přečetl jednu z posledních Leninových prací, spisek Stát a revoluce. „V něm razil zajímavou tezi o tom, jak po vítězství socialismu potlačovatelská úloha státu již nebude zapotřebí. Poznamenal sice, že v průběhu revoluce samozřejmě represivní funkce státu zesílí, ale pak se stane v podstatě zbytečným a začne odumírat. Jak, to neupřesnil,“ uvedl Bašta. 

Před třiceti lety jsme podle Bašty začali budovat nový demokratický stát a převládlo mínění, že by měl být pokud možno co nejmenší a nevtíravý, aby se tak odlišil od svého právě poraženého předchůdce. Hovořil pak také o tom, jak vznikl neokonzervatismus a neomarxismus. 

„Oba ideové směry vycházejí z jedné základní teze, kdysi zformulované Margaretou Thatcherovou: ‚Neexistuje nic takového jako společnost. Existují jednotliví muži a ženy a existují rodiny‘,“ vzpomněl Bašta.

„Neokonzervativci ten výrok vzali za svůj celý. Usoudili, že národní státy se přežily, protože brzdí globalizaci. Proto zaměřili svoji pozornost na (ne)existenci států, které eliminují třemi hlavními způsoby,“ dodal.

„Myšlenkový směr označovaný hlavně novináři neomarxismem nenechal z druhé poloviny výroku M. Thatcherové kámen na kameni s odkazem na to, že jde o kulturní konstrukty. Žádní muži ani ženy ve skutečnosti neexistují, když už známe asi 72 různých pohlaví, a o rodině ze stejných důvodů také nemůže být řeč. Převzali však modifikovaný princip nesmiřitelného třídního boje, kde oním Marxovým proletariátem jsou menšiny (zvláště pak migranti) a buržoazii představuje původní evropské obyvatelstvo, které po zásluze pro svůj dědičný hřích kolonialismu, rasismu a nacionalismu zmizí brzo v propadlišti dějin," uzavřel se slovy, že možný výsledný produkt tohoto snažení, tedy otevřená multikulturní společnost, se proto bude zákonitě podobat oné Leninově vizi beztřídní společnosti s odumřelým státem.