Nekandidujete poprvé, v kom ale nyní spatřujete největší konkurenci? V loňském roce vyhrál poměrně jednoznačně Tomio Okamura, kterému se nyní s jeho novým hnutím podařilo probojovat i do sněmovny. Proč by ale lidé měli volit vás?

Těžko říct, kdo bude největším konkurentem, protože netuším, jaké finanční prostředky mají jednotliví kandidáti. Volební obvod tvoří 79 obcí a měst a z hlediska získávání hlasů bude rozhodující, který kandidát oblepí obce větším počtem plakátů. Za Piráty a za mě hovoří dlouholetá snaha o transparentnost, ať už se jedná o transparentnost financování politické strany (nevím, jestli i některá jiná strana zveřejňuje veškeré příjmy a výdaje na internetu), nebo snaha přinutit orgány státní správy a samosprávy poskytovat pravdivé údaje o hospodaření s veřejnými prostředky a o platech, příplatcích a odměnách, které dostávají (často jako držhubné, nebo odměny za krytí tunelování) někteří vedoucí.

Otázkou je, jestli budou voliči slyšet na program a dosažené výsledky, nebo na počet plakátů.

Pokud se ještě vrátíme k předčasným volbám. Jak byste hodnotil jejich výsledek do budoucna? Piráti se také jako jediná strana obrátili na Nejvyšší správní soud v souvislosti s kritikou pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny a předvolebního vysílání České televize. Souhlasíte? A uvítal byste vy osobně změnu? Můžete být konkrétnější?

Já osobně považuji výsledek Pirátů za velice dobrý. V roce 2010 získali 0,7 % hlasů, letos 2,66 %, navzdory informačnímu embargu ze strany České televize, která zvala, na základě průzkumu volebních preferencí, Stranu práv občanů - zemanovce a Suverenitu paní Bobošíkové, které nakonec nedostaly dohromady tolik hlasů jako Piráti. A zcela jednoznačně je možné hodnotit výsledek Pirátů, když se podíváme na náklady jednotlivých stran na získání jednoho hlasu. SPOZ stál každý hlas okolo 260 Kč, ANO, které odhadovalo náklady na kampaň okolo 64 milionů, uvedla náklady na jeden hlas ve výši 70 Kč, nakonec přiznali, že jejich kampaň stála 110 milionů. Náklady Pirátů se pohybovaly v rozmezí 3 až 5 korun, v závislosti na zaúčtovaných nákladech, podle toho, jestli uvažujeme jen náklady z pokladny strany, nebo i náklady, které platili kandidáti ze svého, například náklady na benzin.

Osobně bych stížnost na průběh voleb nepodal, považuji ji spíš za pokus rozproudit všeobecnou diskusi o hranicích pro vyplácení příspěvku politickým stranám. Hranice pro vstup do sněmovny ve výši 5 % také může být předmětem diskuse, nějaká hranice ale být musí, protože jak vidíme, čím víc stran se do sněmovny dostane, tím složitější jednání o sestavení vlády a tím méně pevná koalice. Za rozumné považuji uzákonit (s přísnou sankční částí) povinnost politických stran vést na internetu transparentní účetnictví a mít transparentní účet nákladů na volební kampaň, i když ani to v České republice, ve které je národním sportem obcházení zákonů, nic nezaručí.

A co podle vás výsledek předčasných voleb znamená pro občany?

Obávám se, že je zaděláno na další velké zklamání. Velká část občanů nechce pochopit, že tak, jako nemohu v rodinném rozpočtu každý měsíc utratit víc než jaký mám příjem, nemohu ani v hospodaření republiky utrácet víc, než se vybere na daních. Politické strany naslibovaly nesplnitelné. Otázkou je, jestli si neuvědomily, že jejich sliby jsou nesplnitelné (změna u církevních restitucí v situaci, kdy restituce byly vyřešeny smlouvou mezi Českou republikou a církvemi, kterou bez souhlasu církví není možné změnit žádným způsobem, ani deseti referendy), nebo vědomě voličům lhali. Stejně tak jsou nesplnitelné sliby v ekonomické oblasti, pokud se nemá republika zadlužovat stále víc, až skončíme jako v Řecku nebo Španělsku. Dalším problémem bude nestabilní vláda.

Na základě vaší iniciativy jste dosáhl toho, že odměny z veřejných prostředků musí být zveřejněny a občané se tak mohli dozvědět o platech a odměnách, které dostali vedoucí pracovníci některých ministerstev a Hrad musel zveřejnit informace o platu a odměnách Klausových lidí. Na druhou stranu dosáhnout stejných pravidel pro pracovníky samospráv se vám nepodařilo. Domníváte se, že uspějete s vaší snahou i v tomto směru?  A podnikáte v tomto směru nyní nějaké kroky?

Žijeme v právním státě, ve kterém je hluboká úcta k zákonům, rozsudkům a rozhodnutím orgánů státní správy a samosprávy, která se projevila například tiskovou zprávou Úřadu pro ochranu osobních úplatků, pardon údajů, vydanou krátce po vynesení rozsudku v mé kasační stížnosti. V této tiskové zprávě úřad, kromě jiného, prohlásil: „Závěrem lze shrnout tolik, že Nejvyšší správní soud v tomto svém rozhodnutí nezvládl aplikaci předpisů jednoduchého práva“ a o kousek dál: „Úřad proto prohlašuje, že ani na základě tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu nemíní rezignovat na své dozorové kompetence, a proto bude případy plošného zveřejňování platů zaměstnanců veřejné sféry hodnotit vždy za použití výše uvedeného testu proporcionality. V případě, kdy shledá, že veřejný zájem na zveřejnění platu konkrétního zaměstnance nepřevážil veřejný zájem na ochraně jeho soukromého života, bude takové jednání sankcionovat.“ Jinými slovy, pokud se někdo bude řídit rozsudkem Nejvyššího správního soudu, dostane pokutu. A pokutu dostala i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Další komentář je zbytečný. Bez ohledu na uvedený rozsudek nikdo žádné informace poskytnout nemusel, pouze „slabčáci“ vyměkli.

Souboje o informace svádím se zlínským magistrátem od roku 2000, a i když mě to už dávno nebaví, jsem dost tvrdohlavý (narodil jsem se ve znamení Berana), abych neustoupil. V současné době projednává Nejvyšší správní soud kasační stížnost Krajského úřadu Zlínského kraje, kterou se krajský úřad domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, který nařídil informace poskytnout (ne v mém případě). Osmý senát přehodil horký brambor na rozšířený senát, takže nebudou rozhodovat tři soudci, nýbrž 7 soudců. Otázkou je, kdy rozšířený senát vynese rozsudek. Viz:  http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0055_8As120_20130312131616_prevedeno.pdf.

Otázkou ovšem je, jestli se úřady s tímto rozsudkem ztotožní.

Další soudní případ je má žaloba proti Krajskému úřadu Zlínského kraje, jež se týká informací o fakturách, které proplatil zlínský magistrát. Informace o proplacených fakturách se od zlínského magistrátu domáhám více než 5 let. Za tu dobu jsem dostal řadu obstrukcí, podrazů a lží, ale ani jednu použitelnou a pravdivou sestavu. Žalobu advokátka podala 24. 7. 2012, od té doby čekám, kdy soud nařídí jednání. U tohoto soudu se pokusím dokázat, že mi pracovníci magistrátu pět let lžou.

Spolu s Piráty konzultujeme možnost podat ústavní stížnost ve věci informací o platech a odměnách, které dostali ředitel a vedoucí odborů Krajského úřadu Zlínského kraje, jenž vydal osm rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které zdůvodnil například tím, že se s rozsudkem Nejvyššího správního soudu neztotožňuje, že podle jejich názoru je § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím neústavní, že z práva na informace by se stalo právo na bezbřehé ukájení zvědavosti a že všechny krajské úřady zachovávají názorovou jednotu na poskytování informací, jinými slovy, že se všechny krajské úřady dohodly, že žádné informace poskytovat nebudou. Ministerstvo vnitra postupně všech osm rozhodnutí krajského úřadu zrušilo pro nezákonnost, načež krajský úřad vydal deváté rozhodnutí o odmítnutí žádosti. V současné době máme neověřenou informaci, že v takovémto případě je možné podat ústavní stížnost.

Po ukončení sporu samozřejmě budu hledat možnosti podat žalobu o náhradu nemateriální škody – viz: http://www.bezkorupce.cz/wp-content/uploads/2013/07/vyzva-nahrada-skody.pdf.