Následovalo Dukovo vyjádření, jak vycházet s politickou mocí. Především zdůdraznil, že církev není stoupencem anarchismu, ale vždy je součástí historie. „Všechny evropské státy od pádu Západořímské říše na západě Evropy vznikají na půdě diskuse, dialogu a střetávání se církví a státu, jde o kooperační model,“ míní Duka. Byla to podle něj církev, která musela zastoupit místo autority, když se celý stát rozložil. 

Zároveň podotkl, že přichází společnosti sloužit, ne otročit. „Služba je svobodné rozhodnutí, otroctví ne. Služba předpokládá jistou rovnost, partnerství,“ dodal. Církev by podle jeho názoru neměla zasahovat do kompetencí státu a stát by neměl zasahovat do vnitřního života a kompetencí náboženského života.

Původní text ZDE.

„Nepřísluší mi, abych se vyjadřoval k tomu, kdo je hejtmanem nebo koho má prezident jmenovat ministrem. Nemám posuzovat záležitosti jaderných elektráren a podobně,“ zmínil. „My nemáme vstupovat do různých jednání na ministerstvech, ani to není možné. Mou úlohou je zajišťovat chod instituce a samozřejmě, společensky se vyjadřovat.“ 

 A řeč přišla i na islám. „Jsme část světa, která se se světem islámu střetla. Od středověku do 19. století jsme součástí světa, který se přímo střetl s útvary, které vyznávaly islám. Před bitvou o Vídeň v roce 1683 kazatel-františkán řekl, že pokud nezvítězíme, budeme otroky. On to věděl,“ řekl Duka. 

Dále uvedl, že je naší povinností pomoci Západu, neboť oni jsou vlastně zajatci. K integraci muslimů nedošlo. „Západní představitelé musí jednat tak, aby se nezvyšovalo napětí. Proto říkám, že jsou do jisté míry zajatci,“ podotkl.