Kardinál Dominik Duka za komunismu seděl ve vězení za svoji ilegální církevní činnost. Tenkrát nemohl tušit, že se kvůli svým názorům octne na pranýři i v takzvaném svobodném, západním světě, jehož jsme nyní součástí. Nedávno se například „troufale“ postavil proti mazání křížů z kostelů na letácích v Lidlu, jindy mediální frontu pobouřil kritikou masové imigrace či tím, že v gratulacích předsedům politických stran, jež se dostaly do parlamentu, nevynechal ani Tomia Okamuru.

Server časopis-šifra.cz napsal, že za to, že se coby hlava české katolické církve odvážil hájit křesťanské hodnoty a národní zájmy, si sice vysloužil řadu nejrůznějších nálepek v hlavních médiích, ale mezi „obyčejnými“ občany jeho hlas rezonuje. „Dřív vznikla inkvizice kvůli davu, jenž toužil po krvi a lynčoval. Proto se zavedla instituce, která vyšetřovala, jestli to tak vůbec bylo. Dnes tu máme podobný lynčující dav, který se pohybuje po hlavní mediálně-informační dálnici a rozdává rány vlevo vpravo,“ miní kardinál Duka.

Vrátil se i k dobám, kdy skončil v komunistickém vězení. „My jsme žili v době, kdy být ve vězení byla čest. Církev byla pronásledována za nacismu i komunismu. Takováto podzemní činnost byla pro nás něco jako samozřejmost. Bylo to velké dobrodružství, které mělo své bolesti i radost,“ řekl a dodal, že tenkrát v jejich společenství panovala mnohem větší vzájemná podpora. „Tehdy jsem si také při vyšetřování vysloužil titul Germanofilský germanofil. To už dnes zřejmě neplatí, protože k politice paní Merkelové mám určité výhrady,“ dodal.

„Církev nežila ze státních peněz ani z předpisů a výsad, záleželo na síle ramenou, která to společenství nesla. Bylo to úplně jiné prostředí, ve kterém hodnota přátelství, charakteru a odvahy hrála desetkrát větší roli než dnes. A to je to, co mě občas trápí,“ uvedl Duka v rozhovoru pro server Časopis-šifra.cz a zmínil, že nebylo žádné papírování, zato dnes je té byrokracie až moc.

Postěžoval si také na to, že příliš často musí přemýšlet o tom, co říká a píše. Jak se politická situace vyostřuje a polarizuje, musí prý počítat s tím, že buď bude muset jenom mlčet, nebo ať řekne cokoliv, bude se s tím potom muset vyrovnávat. „Ale člověk musí myslet do jisté míry na celé společenství, ne jen na církev. Té vnější svobody mám někdy méně než na Borech,“ směje se Duka.

Kardinál však poznamenal, že si nemyslí, že to, co říká, je pokaždé doslova světoborná pravda. Připouští, že se může mýlit. „Ale opravdu mě mrzí, když mi mladý člověk, mluvím o jednom nejmenovaném básníkovi, který se považuje i za redaktora, začne vykládat, že jsem fašista, nacionalista a kdovíco ještě. Někdy mám radši tu ruku v kapse,“ řekl a dodal, že za tím stojí jen neznalost historie a druhého chtějí ukřičet a ponížit, jen aby takoví lidé měli pravdu.

Vrátil se také k situaci, kdy on sám byl nejen ze strany novinářů a expertů kritizován za to, že napsal z pozice své funkce dopis členům všech politických stran, které se dostaly do parlamentu, konkrétně pak i Tomiu Okamurovi. „Jestliže beru vážně svobodu a demokracii, musím si uvědomit, že přece jen místo, kde se rozhoduje o politickém vývoji země, je parlament. To, že lidé říkají věci nehorázné, to tak je, já takové věci musím poslouchat pořád. Ale to mě přece neopravňuje k tomu, abych začal vykřikovat, že tu máme zavést diktaturu, tou to asi nespravíme,“ řekl Duka a dodal, že nic není jen černobílé. U každé strany prý nenajde jen to, s čím nesouhlasí, ale i to, s čím souhlasí.

„O žádném z politiků nemohu říct: ‚To je ďábel.‘ Křesťanství mě učí, že ani o ďáblu nemohu říct, že on je absolutní zlo. Absolutní zlo neexistuje,“ uvedl kardinál.

• Celý rozhovor ZDE

I kvůli médiím se podle kardinála Duky vytvořila představa, že jsme jakousi křižovatkou, kam přicházejí nejrůznější názory, ideje a představy. A došlo to prý tak daleko, že jsme zpochybnili skutečnost lidského poznání. „V situaci zmatku schopni přemýšlet, co se říká, ale máme idoly, kterým věříme. Podle mě různá prohlášení třeba Tomáše Halíka a některých dalších vycházejí z toho, že i oni žijí v tomto zmateném světě,“ dodal.

Dále Duka také poznamenal, že v křesťanském prostředí sice vznikl nacismus a bolševismus, ale jedině, jak říká Kristus, pravda vás osvobodí. „Musíme umět hodnotit. Většina lidí, kteří se hlásí k islámu, opravdu nečekají někde na nás s kulomety a granáty. Ani jim to není milé, oni též platí životy,“ řekl Duka a dodal, že si musíme otevřeně říct, že tady jsou jisté výrazné tendence, ze kterých toto nebezpečí vyrůstá. I islám je nejistý. Kdyby si byl islám jistý svojí pravdou, nebude dělat taková drastická opatření.

V dnešní psychicky náročné době, kdy lidé podléhaji strachu a všem genderovým a jiným ideologiím, je podle Duky skutečná radost a síla v lásce k druhému. „Jak to, že máme před Vánoci narvané kostely? Lidi tam přitahuje ticho. Táhne je to k Betlému, k Jesličkám, kde obdivujeme malé, polonahé děťátko. Za tím obrovským shonem a konzumem je i láska k druhému člověku, kde je síla,“ uzavřel s tím, že člověk je člověkem, když dovede mít rád a když má zájem o druhého. To je jediný lék na tuhle dobu.