Brněnská divadla se nemusejí omlouvat kardinálovi Dominiku Dukovi za uvedení dvou kontroverzních her. Duka a jeho právník Ronald Němec, který se k žalobě připojil, chtěli omluvu od Centra experimentálního divadla (CED) a od Národního divadla Brno kvůli zásahu do svých osobnostních práv. Zamítavý rozsudek městského soudu je pravomocný, v minulých dnech ho potvrdil Krajský soud v Brně. Žalobci podají dovolání k Nejvyššímu soudu. Církev odmítá argument soudu, podle nějž je v ČR křesťanů menšina, a většina lidí si přeje i takovou svobodu projevu, která křesťany uráží. A právě toto bylo první téma, jímž se Duka v pořadu zabýval.

„Tato hra vyvolala velkou reakci, ať už věřících či nevěřících lidí. Padlo několik desítek žalob. Tím jsem byl diskvalifikován, neboť jsme si museli s advokátem vybrat tu rovinu, která ještě nebyla dotknuta. Kdybych ukázal výpovědi obou pánů ředitelů brněnských divadel, kde jeden tvrdí, že se nejedná o postavu Ježíše Krista, druhý tvrdí, že se jedná o postavu Ježíše Krista, takže myslím, že to byl způsob skutečně zajímavý. Je taky třeba si uvědomit, že onen soubor, který to hrál, ze slovinské Lublaně, řekl, že všichni, kteří vystupovali v té první hře, byli vlastně vyznáním muslimové. Nedovedu si představit, kdyby do Saúdské Arábie nebo do Alžírska přijel soubor, který by řekl, že se skládá z herců nebo tanečníků, kteří jsou všichni katolického vyznání, Evropané a sehráli by obdobnou hru, kde by v té roli Ježíše Krista byl zakladatel islámu Mohamed. To dám každému člověku k úvaze,“ poznamenal Duka. 

Žaloba se týkala uvedení her režiséra Olivera Frljiče Prokletí a Naše násilí a vaše násilí na přehlídce Divadelní svět v květnu 2018. Hry obsahují kontroverzní scény, například Ježíše znásilňujícího muslimku. Postup divadla podle kardinála silně zasáhl do jeho vyznání. „Svoboda pro mě končí tam, kde končí svoboda druhého,“ zdůraznil Duka. „Slovem můžeme zabít víc lidí než nožem,“ dodal. „Mně jde o omluvu. Mně nejde o sekání hlav anebo o vězení, ale domnívám se, že základ demokracie, jak řekl tehdy Masaryk, je mravnost a zbožnost. Vynechme tedy zbožnost, ale k mravnosti určitě patří i slušnost. O to mně pouze šlo. Ten rozsudek, který padl, určitě víte, jak jsem zareagoval, protože je to rozsudek, který skutečně je hodný justice bývalého socialistického tábora, nikoliv demokratického státu, kterým je Česká republika, jak říká preambule Ústavy, kterou napsal můj spoluvězeň a přítel Václav Havel,“ řekl.