„Panu Jindřich Šídlo se nelíbí, když používám v souvislosti s ním termín ‚pražská kavárna‘. Prý to říká už jen J. Ovčáček. Pan Petr Honzejk zase neví, proč jsem jej charakerizoval jako ‚politicky korektního levicového liberála‘. To je dnes prý už každý, kdo neprdí v kině, píše pan Honzejk,“ poznamenává Zahradil.

A dodává, že neví, proč jsou oba tak naježení kvůli jednoduché, srozumitelné politické definici. „Já také neprotestuji, když o mně někdo napíše ‚ten národovec‘,“ poznamenal.

Když pak po něm jeden z diskutujících chtěl, aby vysvětlil, co je to ta pražská kavárna, napsal následující. „To je mentální stav. Jedním z jeho atributů je sounáležitost s menšinou, která je údajně tou lepší, evropsky myslící částí naší společnosti (a proto je menšinou = elitou) a tedy setrvalý pocit morální nadřazenosti nad zbývající většinou, která se ještě nevyhrabala z postkomunismu / provincialismu / nacionalismu / čecháčkovství... a dál doplň dle potřeby,“ řekl Zahradil se slovy, že vedlejšími příznaky jsou například pravidelná četba Respektu, bezmezná důvěra ve zpravodajství ČT a „volba TOP 0,9“.