Zahradil v kontextu Trumpových činů v prvním měsíci v Bílém domě připomíná slova zesnulého Henry Kissingera, který napsal: „Myslím, že Trump může být jednou z těch postav v historii, které se čas od času objeví, aby označila konec jedné éry a přinutila ji vzdát se svých starých přetvářek.“ 

Podle Zahradila to Kissinger zase trefil, protože se opravdu zdá, že Trump nebazíruje na starém systému euroatlantického spojenectví, když Evropu neváhá silně kritizovat a vyjednává s Ruskem o míru na Ukrajině bez konzultace s evropskými lídry. A hysterie, která je kolem toho k vidění, na tom vůbec nic nezmění.

„Je úplně jedno, co si o tom právě teď myslí hysterky z českých sociálních sítí, všichni naši analytici, novináři, aktivisté, amerikanisté a koneckonců i politici. Všichni, co právě se vztyčenými moralizujícími prstíky zaplavují veřejný prostor povodní banálních kázání. S očima a ušima zalepenýma Ukrajinou tito lidé dál sní svůj havlistický devadesátkový sen o unipolárním světě, v němž euroatlantická demokracie rozpřáhne svou širokou náruč všemi světovými směry a pojme do ní všechny Zelenské této planety,“ tvrdí Zahradil.

Tato přetvářka, že Západ vyveze svoji demokracii do celého světa, podle Zahradila příchodem Trumpa definitivně padá a místo toho se opět jasně definuje multipolární svět několika hlavních mocností, které mají rozdělený svět ve sférách vlivu, jako tomu bylo v historii mnohokrát.

„Pod Trumpovými brutálními výroky se jasnými obrysy rýsuje úplně jiný svět: svět multipolární, který funguje jen na dohodách mocností, rovnováze sil, rozdělení sfér vlivu. Že je to nespravedlivé? Ano, ale zaručuje to aspoň jakous takous míru předvídatelnosti, stability a eliminace konfliktních zón a situací. Někteří budou mít štěstí, jiní smůlu. Na štěstí není žádný automatický nárok. Sami bychom to měli vědět velmi dobře: štěstí jsme měli v roce 1918 a 1989, smůlu zase v letech 1938 a 1948,“ upozorňuje Zahradil, že menší státy si často nemohly vybrat, ke které mocnosti se přidají.

Nyní je ale právě ten čas, aby se Česko pokusilo přidat na tu stranu sfér vlivu, kam by si přálo patřit. „Co tedy máme dělat? Za prvé se postarat o to, abychom sami neskončili na té méně příjemné straně při definování nových sfér vlivu. A za druhé konat tak, abychom si nerozvrátili vlastní prosperitu, bezpečnost a národní existenci neuváženými experimenty sociálně-inženýrských ambicí, ať už zelenými, migračními, kulturními nebo vojenskými,“ uvedl Zahradil.

Podle něj totiž Evropa a už vůbec ne Česká republika, nenese žádnou morální odpovědnost za Ukrajinu a nemusí kvůli tomu sama padnout. „Za nikoho jiného než za sebe dějinnou odpovědnost neneseme, k nikomu jinému než k sobě žádný morální závazek nemáme. A když říkám ‚za nikoho‘ a ‚k nikomu‘, je třeba mluvit bez přetvářky – ano, mám tím na mysli i Ukrajinu,“ dodal Zahradil.

Psali jsme:

Ivan Hoffman: V Mnichově obrečeli konec své éry. Eurokraté v panice, došlo jim to

Bruselský list popsal zděšení, které zavládlo v sídle EU

Erik Best: Nové rozdělení Evropy. Dopadne to na Fialu. Dělení Ukrajiny

Vlastimil Podracký: Okamžik pravdy přišel s Trumpem