Na pondělní Macronův mítink dorazila jako nechtěné překvapení i socialistická ministryně Royalová, bývalá partnerka nynějšího prezidenta Hollanda.

Vypadá to jako třídní boj. Boj mezi elitou, proti lidu. Mezi Emmanuelem Macronem a Marine Le Penovou to šest dní před druhým kolem prezidentských voleb jiskřilo. V pondělí 1. května svolal Emmanuel Macron, kandidát s profilem „kaviárové levice“, do XIX. pařížského arrondissementu svůj poslední velký mítink.

Zatímco Le Penová chce postavit „hráz financím“, které mají „tentokrát tvář a jméno“, v sále čtvrti Vilette, na severním předměstí se shromáždili Macronovi příznivci v hale Paris Event Center v menším počtu asi 12 000 účastníků, aby postavili „hráz extrémní Národní frontě“.

Zvítězit, nebo chcípnout na pochodu?

„Sedmého to bude ona, nebo my,“ zvolal Emmanuel Macron, aby připomněl druhý volební termín, neděli dne 7. května. „Tváří v tvář obviněním a oplzlostem Národní fronty my Francii postavíme a opět založíme!“
Stane-li se tak, nevíme, mnoho lidí možná využije volného dne. Kandidát kladl důraz ve svém projevu tam, kde se mu zdálo, že je v jasné nevýhodě. Zaútočil na silná místa Národní fronty. Podle Macrona není Národní fronta stranou národní, ale protifrancouzskou. „Je to strana antifrancouzská, neboť to, co obhajuje tato strana, to, co ohlašuje, to, co nabízí – to je nezadržitelný rozpad toho, co dělalo Francii Francií, popření našich hodnot,“ oznámil za bouřlivého potlesku.

Hnutí, které vzniklo teprve před rokem, mělo velký nástup. Macron zopakoval jeden z výroků, kterým ho Le Penová v poslední době častovala, když použila slovní hříčku, že jeho hnutí En Marche! je „na pochodu, nebo chcípne“. „Ano, má pravdu,“ zahlásil. „Na pochodu, to jsme my!“
Mezi Macronovými podporovateli, které označují jako „progresisty“, byli – kromě centristy a předsedy Demokratického hnutí Françoise Bayroua – převážně socialisté. Chvílemi shromáždění, které provázely ovace a pokřiky „Macron, prezident!“ a „Zvítězíme!“, připomínalo sjezd socialistů.

Byli tu ti bývalí i ti současní: Gérard Collomb, bývalý socialistický starosta Lyonu, ministr obrany socialistické vlády Jean-Yves le Drian, bývalý socialistický starosta Bertrand Delanoë a Harlem Désir, socialistický státní tajemník pro evropské záležitosti. Překvapením, kvůli kterému některým členům Macronova týmu ztuhly žíly, byla přítomnost Ségolène Royalové, taktéž ministryně a bývalé partnerky prezidenta Hollanda. „Přišla jsem spontánně,“ oznámila lidem z Macronova štábu. Chyběl už jenom... prezident François Hollande.

Socialistický casting doplňovali ještě ekologové Daniel-Cohn Bendit a Corinne Lepageová a někteří méně známí bývalí pravicoví politici a ministři jako Serge Lepeltier, Nicole Guedj a Jean-Jacques Aillagon.

Macron chce ochránit celou rodinu

Mezi zajímavými programovými akcenty, o něž se Macron snažil, byl i důraz na rodinu. Aniž prosazoval usilovně tzv. asistované početí, snažil se Macron naopak posílit image mladého muže, který zatím „nemá děti“, jak ho napadl téhož dne Jean-Marie Le Pen, ale je mu drahá celá širší rodina. Jeho žena Brigitte i její dvě dcery nechyběly pravidelně na jeho mítincích – vždy se s velkou radostí účastní. „Mám děti a jde o děti a vnoučata mého srdce,“ zvolal. „Jde o příbuzenství, která nemáte,“ dodal ve snaze připomenout nedávné spory v táboře rodiny Le Penů mezi otcem Jeanem-Marie, dcerou Marine a mladou neteří Marion Maréchalovou.

Kandidát, k jehož hnutí se hlásí lidé z pravice i levice – od liberála Dominiqua de Villepina nebo Alaina Madelina po komunistu Roberta Hueho – chce působit jako sjednotitel a usmiřovatel. Levicový deník Libération k tomu poznamenal, že to potvrzuje úvahy, že Macron působí místy jako televizní evangelista. Sám sebe dnes vidí jako původce „hluboké proměny země“, kterou „jsme chtěli, kterou jsme vyprovokovali“ a jež v příštích dnech „rozhodne budoucnost pro další desetiletí naší země“.

Macron, jehož čeká ve středu 3. května rozhodující televizní duel s Marine Le Penovou, ví, že: „Bitva to bude tvrdá!“ K tomu poněkud prorocky dodal: „Právě nyní se odehrává boj o politické, intelektuální a morální dědictví Francouzské republiky!“

P. S. Ráno téhož dne, 1. května, se Emmanuel Macron zastavil na Mitterrandově nábřeží v Paříži na místě, kde byl v roce 1995 shozen do Seiny a následně se utopil Brahim Bouarram, mladý Maročan, jenž protestoval proti shromáždění tehdejší Národní fronty. Macron zde položil věnec květin a jeho úmrtí uctil minutou ticha za přítomnosti jeho syna Saida.

Akci zprostředkoval: Josef Brož