Nedaleko českých hranic – a také německých –  leží v Polsku velký hnědouhelný důl a k němu přiléhající elektrárna Turów. Poláci se rozhodli jít s těžbou uhlí více do hloubky a blíže českému území. Což vyvolalo mezinárodní spor, který řeší Evropská unie. Obyvatelé obcí u hranic, zvláště pak té s přiléhavě znějícím názvem Uhelná, se bojí, že přijdou o vodu. Česká republika podala proto kvůli Turówu na Polsko letos v únoru žalobu k Evropskému tribunálu. A ten k překvapení asi všech rozhodl v květnu poměrně jasně ve prospěch České republiky a vydal předběžné rozhodnutí k zastavení těžby v dole do vynesení konečného rozsudku. Žádným překvapením však už není, že provozovatel dolu, energetická společnost PGE, těžbu v tomto povrchovém dole nezastavil. Proti byly i hornické odbory, které rozhodnutí soudu považují za ohrožení pracovních míst a energetické bezpečnosti Polska. Na jejich stranu se přidal poté i polský premiér Tadeusz Morawiecki, který uvedl, že Polsko odmítne splnit předběžné opatření evropského soudu. Argumentoval tím, že přerušení prací v dole a provozu sousední elektrárny by bylo ekologickou a energetickou katastrofou.

Nechceme výpalné

Nyní se rýsuje dohoda mezi českou a polskou vládou. V případě, že by k ní došlo, stáhlo by Česko svoji žalobu. Dohoda se ovšem nelíbí ekologickým aktivistům ani některým obyvatelům z dotčených obcí. Jejich zástupci se tak sešli na protestní demonstraci ve středečním parném odpoledni před libereckým krajským úřadem. Zorganizovala ji iniciativa za ochranu klimatu Rodiče za klima pod názvem Turów. Nehandlujte. Řešte. Na úvod vystoupila předsedkyně spolku Anna Kšírová. „My nechceme, aby se budoucnost celého velkého regionu na hranici tří států vyřešila na základě výpalného, což vpodstatě miliarda korun, kolem které se ta dohoda točí, je. My jsme teď v mnohem silnější pozici, než jsme byli dřív díky rozhodnutí soudního dvora Evropské komise, které konečně přivedlo Polsko k jednacímu stolu. Vidíme, že se jejich postoj mění. V pátek vydal polský náměstek ministra pro klima prohlášení, že by vlastně bylo dobré přemýšlet o tom, že by se těžba v Turówě ukončila předčasně. A to všechno nám hraje do karet,“ řekla.

„Přesto od českých politiků v jejich vyjádřeních pro média slyšíme jen to, že nechceme mluvit Polsku do jejich energetického mixu, nechceme vlastně, aby těžba uhlí končila dříve. Nejsou to pro nás dostatečné požadavky. Nejsou v souladu s tím, co nám říkají vědci o tom, jak nás ohrožuje změna klimatu, nejsou v souladu s tím, co se kolem Turówa děje,“ uvedla s tím, že už dnes vědí, že důl Turów stojí za tím, že lidem v blízkých obcích mizí voda ve studních. „Kromě toho tak kvůli spalování a těžbě tam končí předčasně ročně životy dvě stě lidí. Každý rok tam vznikají škody na zdraví ve výši 15 miliard korun. Každý rok elektrárna vypouští obrovské množství emisí oxidu uhličitého, který poškozuje naše klima,“ sdělila.

Co tedy od vlády a Libereckého kraje chtějí? „V první řadě, aby dohoda, která se připravuje a o které se jedná, byla transparentní. My v tuto chvíli se můžeme doopravdy jenom dohadovat na základě vyjádření různých politiků a náměstků v médiích, ale nevíme, co tam je. To je potřeba, aby se změnilo. Chceme také, aby součástí dohody bylo ustanovení, že se těžba nesmí přibližovat k českým hranicím, protože jak se ukazuje, problémy, které tam vznikají, jsou pravděpodobně ještě o dost větší, než se předpokládalo,“ konstatovala.

Dále aktivisté chtějí, aby ve znění dohody bylo datum ukončení těžby v dole Turów a nějaký plán na transformaci celého regionu, na kterém se budou účastnit všechny tři státy. „Před deseti lety Česká republika zabránila tomu, aby se na výsypkách dolu Turów stavěly větrné elektrárny. I my máme mnoho másla na hlavě a je třeba, abychom jasně deklarovali, že tenhle náš postoj se změnil, že chceme, aby se tento region transformoval, protože má velký potenciál a byla by velká škoda ho zahodit. A byla by škoda zahodit budoucnost náš všech. O to se tady hraje. Potřebujeme mít vizi, lepší než údržbářskou, kdy jenom řekneme: Vy si těžte, jak chcete, akorát nám postavte nějaký val a vodovody. To zdaleka nestačí. A proto tady dneska jsme,“ vysvětlila liberecká lékařka.

Pokud se nevyjedná ochrana vody, je to prohraný boj

Po ní vystoupil Milan Starec z nejvíce postižené obce na české straně hranice Uhelné. „Uvědomme si, proč celý spor vznikl, proč se podávala žaloba a došlo to takto daleko. Bylo to proto, že nás ohrožuje přibližující se těžba. Pokud vznikne jakákoliv dohoda, kde nebude podmínka, že se těžba nebude přibližovat k nám, to znamená, že se bude neustále zvyšovat odtok vody do dolu, pak je taková dohoda slabá a nic neřešící,“ domnívá se.

Zástupci postižených obcí Uhelné a Václavic. Foto: Oldřich Szaban

„Primárně nekritizujeme Liberecký kraj za to, že usiluje o finanční kompenzace, to je samozřejmě logická věc, protože vodovody budou stát spousty peněz a je úplně v pořádku, aby se na tom polská strana nějakým způsobem podílela. Kritizujeme ale to, že formování současné smlouvy je netransparentní. Nevidí do ní vůbec nikdo kromě těch, kteří se na ní přímo podílejí,“ konstatoval.

„A to nás znervózňuje, protože tato smlouva je pro nás finále všeho, co se děje. Pokud se vyjedná špatně a nebude řešit ochranu vody, tak z našeho soukromého pohledu je ten boj prohraný, a to, že Polsko někdy v budoucnu zafinancuje vodovody, neřeší naši aktuální situaci. Je třeba si říci, že s každým metrem, kdy se rypadla přibližují k České republice, se odtok spodní vody zhoršuje. Dokud nebude existovat takové opatření z polské strany, které tomu odtoku zamezí, tak nesmíme nechat těžbu přicházet k nám,“ řekl.

Na globální souvislosti změny klimatu upozornila sociální geografka Michaela Pixová. „Tento konflikt bývá často rámován jako konflikt mezi Polskem a Českem. Ale tak to není. Je to konflikt mezi zájmy současné generace a generací budoucí. Je to konflikt mezi starým světem a budoucím světem, který potřebujeme vybudovat. Je to konflikt mezi udržitelností a neudržitelností. Je naprosto výjimečné, že se v tomto případě Česká republika postavila na stranu budoucnosti a udržitelnosti. Je to spíše výjimkou,“ myslí si.