„Vždycky pomáhá obrátit se k moudrostem našich prarodičů, jejich paměti, k tradicím a hodnotám, které přetrvají. Mnohé generace před námi čelily větším katastrofám, přiváděly děti do daleko nebezpečnějšího, stokrát chudšího světa,“ uvádí Klaus mladší a vzpomíná na 15. březen před 81 lety, kdy jsme tu měli příjezd nacistů.

„Jejich vrcholní představitelé se netajili s plány na zničení Čechů v tomto prostoru. 300 tisíc našich spoluobčanů okamžitě ztratilo střechu nad hlavou a jakoukoli existenci (vyhnání Čechů ze Sudet) a spali po tělocvičnách a po příbuzných. Stovky českých firem bylo zabaveno či potichu zkrachovalo. Můj dědeček Václav Klaus (dělal účetního v české stavební firmě na Zakarpatské Ukrajině, která stavěla školy a železnice a tak), byl na hodinu propuštěn – dostal výborné hodnocení (schovávám ho), ale ‚důvodem propuštění je, že po anexi území maďarsku armádou, je další činnost firmy nemožná‘,“ poznamenal Klaus mladší. 

„Popravy, vypalování vesnic. Na statisíce našich spoluobčanů se chystaly plynové komory… Ale máme také Libušino proroctví: ‚Můj drahý národ český neskoná, on pekla hrůzy slavně překoná!‘ Toto proroctví platí po staletí. Bude platit i nadále. Hlavu vzhůru!!! Navykli jsme si žít v blahobytu a bezpečí a mysleli si, že to tak bude napořád – že smyslem života je mít modernější aplikaci v telefonu, zábava a cestování. Není tomu tak,“ dodal Klaus mladší. 

Podle jeho slov jsme ve válce, sice s neviditelným nepřítelem, ale je viditelný jasný útok na naše zdraví, životy i majetek. „Chovejme se podle toho. Buďme semknutí, zodpovědní, odvážní – nenechme se. Každý dejme podle svých možností s pokorou do služby naší zemi, našemu okolí a našim rodinám své schopnosti, znalosti, sílu, ale také svou trpělivost, humor a nadhled,“ řekl. 

„Jak napsala přesně ekonomka Hana Lipovská: Ne každý má dar podílet se na vývoji léku, ne každý dokáže sloužit u nemocných, ne každý se může dopouštět heroických činů, ale každý může v této chvíli ‚něco dělat‘. Třeba jen tím, že bude bránit nejen šíření koronaviru, ale také šíření napětí, naštvanosti, podrážděnosti. Čeká nás pár týdnů, kdy vše, nač jsme si zvykli ‚mít nárok‘, zkrátka není a nebude. Najednou máme prázdné diáře, najednou neplatí žádné ‚mám přece právo na‘. Zbývá právo na život. Vím, že mnozí přijdou či právě přicházejí o velké obchody, o velké příležitosti, leckomu právě praská pod botou příčka kariérního žebříčku, ale život člověka je nad krátkodobým prospěchem (konec citace),“ píše Klaus mladší.