„Jak ovládnout lidí a stát?“ pokládá na úvod řečnickou otázku Pavel Černocký. A hned si na ni také odpovídá. „Metody jsou různé, ale nejefektivnějšími jsou pomluvy, manipulace a hlavně ovládnutí televize a hlavních médií vůbec. Soudruh Lenin to viděl jako elektrifikaci a ovládnutí filmu,“ říká. A pokládá další otázku. „Jak došlo k ovládnutí státu u nás?“

Podle Černockého jsme byli až do roku 2000 v podstatě standardní demokracií. „A pak to přišlo,“ upozorňuje publicista a velmi rázně vypočítává. „Osmašedesátníci a jejich pohrobci se rozhodli, že televize patří těm, kdo v ní pracují. Dědicové soudruha Kantorka a dítka socialismu zaveleli do boje. Zazněl výstřel z Aurory a Adam Komers s Rumlem, Pilipem a Buzkovou spustili, s Unií svobody v zádech, útok na Kavčí Hory. A „spacáková revoluce“ se podařila. Legálně zvolený ředitel, profesionál Jiří Hodač byl odstraněn a mladí revolucionáři zvítězili. Ale jak známo, revoluce požírají svoje děti. Vůdcové povstání, jako Komers, byli rychle odstraněni….“

Dvořák, Moravec a politici se „schváleným postojem“

„Jaká je situace dnes?“ zamýšlí se dál Pavel Černocký a svůj pohled na veřejnoprávní televizi dále přibližuje. „Už dvacet let ovládá ČT parta lidí dosazená Čtyřkoalicí a jejími následovníky z TOP 09, kdysi silné, ale dnes už umírající strany. Vděčné vedení zpravodajství zve neustále do vysílání Kalouska a jeho nadšenou, poněkud trapnou, následovnici Pekarovou. Naopak třeba Tomio Okamura, předseda důležité parlamentní strany, už nebyl celých šest let pozván do ‚vlajkové lodi‘ zpravodajství, do pořadu Otázky Václava Moravce.

Situaci u nás i ve světě komentují osvědčení matadoři liberalismu z Respektu, z Newyorské university v Praze, a zkrachovalí, neúspěšní politici, kteří ale zastávají ten „správný‘, schválený postoj,“ vypočítává.

A s razancí dodává. „Všemu tomu velí ředitel Dvořák, nestoudný člověk, který se neštítil vstoupit do KSČ, těsně před jejím koncem v roce 1989. Televize rozhazuje peníze, financuje mizerné filmy a staví ‚vosí hnízda‘ pro svého prominentního moderátora. Navíc má tu drzost, že neváhá zveřejnit platy zaměstnanců prezidentské kanceláře… ale platy Moravce a dalších svých prominentů pečlivě tají a odmítá zveřejnit. Prostě ‚chucpe‘...“