„Československo se rozpadnout nemělo a ani nemuselo, byl to rozvod pod falešnými záminkami, hnaný několika málo politiky a menšinou jak českého, tak slovenského národa,“ popisuje Palata a dodává, že k tomu došel až s věkem.

Když totiž došlo k samotnému rozdělení, nic necítil. A pak přišlo několik věcí, na Slovensku se ujal vlády Vladimír Mečiar, „proti níž se zdál i ten už tehdy arogantní a nafoukaný Václav Klaus vlastně noblesní figurou“. A před ním utíkali Slováci do Čech a nikomu to nevadilo. Na rozdíl od dnešních před válkou prchajících Syřanů.

„Také se nám, hlavně zpočátku, prostě vedlo lépe, než jim tam na Slovensku, a to o dost. Nikdo nám tu neunášel prezidentova syna, vládla tu plná svoboda, a to i svoboda tisku,“ vzpomíná Palata.

Celý proslov zde

Doba pokročila, všichni jsme v EU i v NATO, „ale ta mezistátní hranice tu přinejmenším na mapě je pořád, fotbal si taky hrajeme každý zvlášť“, nikdo z nás se však mistrem Evropy nestane. „A podobně jako s fotbalem je to i s politikou. Málo platné, dobrých politiků máme podobně málo jako skvělých fotbalistů,“ vysvětluje Palata a dodává, že dohromady bychom možná něco zvládli, jak ale jedou jak Česko, tak Slovensko samy na sebe „je to až na výjimky bída“.

A jako hlavní výjimku, tentokrát na slovenské straně hranic, vidí Palata slovenského prezidenta Andreje Kisku. „Jeho poslední projev z tohoto týdne k uprchlíkům byl projevem státníka, kterého tady prostě poslední roky nevidím. Státníka, který lidi uklidňuje a přesvědčuje o tom, že máme i jiné hodnoty než jsou naše vlastní sobectví, pohodlost a strach,“ míní Palata.

„Ano, kdyby bylo Československo, mohl být Andrej Kiska i naším prezidentem. Škoda jen, že některé věci nejdou vrátit zpátky. Ale československý sen je to hezký,“ uzavírá Palata svoje zamyšlení.