Materiálních a geopolitických důsledků ničím neomluvitelné Putinovy války si podle Václava Klause všiml kdekdo. Opomíjené jsou ale její dopady do probíhajícího kulturně-civilizačního konfliktu.

Střet mezi „tradicionalisty“ a „progresivisty“ v západních zemích probíhá již několik let velmi intenzivně. Na jedné straně „Brave new world“, proměněný svět, popsaný již v minulosti dost odpudivě Orwellem a dalšími autory. Na druhé straně důraz na tradice, zvyklosti a také staré a osvědčené instituce jako je rodina nebo národní stát.

Klaus zdůrazňuje, že Putinovu válku nepovažuje za součást tohoto konfliktu, což někteří tvrdí, když vykreslují Putinovu válku jako tažení proti progresivismu. Podle Klause je to nesmysl.

„Nevím, jaký spirituální obrat mohl Vladimír Putin v poslední době udělat. Mluvil jsem s ním několikrát, naposledy před pěti lety, ale nikdy o věcech tohoto typu neřekl ani jediné slovo,“ dodává k tomu druhý český prezident. Putin podle něj nebyl žádný spiritualista, vždy se soustředil na zcela přízemní a racionální úvahy.

Teď však jeho hnutí mysli velmi posloužilo progresivní straně tohoto sporu. Dal jim totiž křídla pro jejich tažení. „Co dělali dříve potichu a pomalu, protože věděli, že si to většina našich občanů nepřeje, to dnes dělají nahlas a rychle, protože jakýkoliv odpor je teď snadno označován za zlehčování Putinovy války,“ poznamenává Klaus.

„Obhajoba multikulturalismu z jejich strany není soucitem s uprchlíky, ale apoteózou uprchlictví,“ dodává na adresu progresivistů.

I v jiných oblastech válka zcela proměnila veřejnou debatu. V energetice skončila dosavadní chabá, ale alespoň existující debata o smyslu Green Dealu, a místo ní nastalo bizarní těšení na to, že nebudeme mít plyn a ropu.

„Za vrchol všeho považuji explicitní přípravu na masové usidlování statisíců uprchlíků v naší zemi,“ píše dále. Takové usidlování nemá v naší historii obdobu, ale přesto jej nadšeně vítáme bez ohledu na doložené zkušenosti s masovým uprchlictvím, které se stává pro země zásadní zátěží a často přispívá k jejich rozvratu.

Klaus neodmítá poskytnout útočiště válečným uprchlíkům, volá ale po racionálním přístupu. „Nemyslím si, že smíme aspirovat na to, že ,ukradneme' Ukrajině - my a naši sousedé - miliony lidí,“ vysvětluje

To, že reagujeme pouze emocionálně a neklademe si otázky po praktických důsledcích, je podle Václava Klause jednou z typických součástí nezodpovědné ideologie pokrokářů. Ti podle něj vidí v migraci především ideologické potvrzení svého názoru, že je normální žít kdekoliv a vůbec je nenapadne přemýšlet nad tím, že tímto způsobem se nedá vytvořit soudržná lidská komunita.

„Právě před takovou sebedestrukcí Západu dlouhodobě varuji. To ani v nejmenším není obhajoba putinismu. On svým vpádem na Ukrajinu zvrat v uvažování mnoha lidí bohužel nesmírně usnadnil. Děsím se toho, co bude následovat, až válka skončí,“ uzavírá pochmurně Václav Klaus.