„Ankara začala konat, další pomoci se dočká Řecko, je tedy možné, že březen 2016 zaznamená rázný obrat v kauze, která zahýbala Evropou nejvíc od balkánských válek,“ píše Klvaňa, podle kterého je dohoda mezi Tureckem a EU zlomovou situací v migrační krizi.

Nejde však ani o samotnou migraci, jelikož do Evropy může přijít i pět milionů lidí a stále se nic dramatického nestane. „Komplikace jsou politického rázu,“ vysvětluje Klvaňa a popisuje, kterak se na pozadí migrační krize radikalizuje veřejná diskuse a stále častěji se ozývají protievropské hlasy. „Už se to děje v několika zemích, včetně Polska a Maďarska, další mohou následovat.“

EU se k řešení již odhodlala, je však potřeba si pospíšit. Jak s uzavřením dohody s Tureckem, tak i s lepší obranou hranic. Klvaňa navíc doporučuje vzít si příklad z Austrálie, která za premiéra Johna Howarda byla pod náporem migrantů plujících z Indonésie. A právě Howardova vláda je začala obracet do detenčních center.

Celý text zde

„Ke konci Howardovy administrativy proud lodí v podstatě ustal,“ uvádí Klvaňa a dodává, že nyní může Austrálie svoje opatření opět uvolňovat a stejným směrem by se mohla vydat i Evropa. „Stojí to hodně peněz, nervů a ústupků neliberálnímu, Erdoganovu Turecku, které se začne k Unii přibližovat.“

Turecko by dohodou mělo získat bezvízový styk a měl by se urychlit jeho přijímací proces do EU, což pro Unii znamená rozhodnout se, jakou bude vyznávat politiku vůči Blízkému východu. Ta by totiž měla být společná, obzvlášť má-li být v EU i Turecko. Rozhodně nás však nečeká nárazová změna kultury, režimu či náboženství, k tomu bude docházet postupně, jedná se však o zcela nevyhnutelný proces.

Jako větší nebezpečí než Blízký východ ale Klvaňa vnímá Čínu. „Nejdůležitější položkou globální geostrategie je nyní vztah Číny a Spojených států,“ píše a varuje před tím, že se stát pod vedením prezidenta Si Ťin-pchinga soustředí na zbrojení a podporuje nacionalismus. Pokud se EU nepodaří zaujmout k Číně jednotný postoj, mohlo by to vést k jejímu konečnému rozdělení i formou řízené migrace.

„Evropa by se tak dejme tomu za půl století mohla proměnit v jakési Estonsko či Lotyšsko na steroidech. V obou státech žije v důsledku imperiální rusko-sovětské politiky asi čtvrtina etnických Rusů, kteří jsou zdrojem nestability,“ píše Klvaňa.