„Miloš Zeman je veliký muž. Měří takřka metr devadesát, jeho hlas ve sněmovně vždy hřměl jak bouře,“ napsal Kamberský a shrnul Zemanovu politickou kariéru, která začínala tím, že vybudoval ČSSD, a končila v prezidentském křesle. „Veliký muž, jenž nedovede překonat nízkost své povahy.“

Zemanovy důvody k zášti vůči Čáslavské jsou zcela zřejmé. Nikdy ho nešetřila a v prezidentské volbě byla hlasitým příznivcem Karla Schwarzenberga. Dokonce mu kdysi i vyčetla, že podporoval komunisty, a nikdy se neúčastnila akcí, na které byla prezidentem pozvána, s odůvodněním: „Má svobodomyslná povaha mi nedovolí, abych navštívila současný Hrad, z jehož prostor je vysílána jen negativní energie.“

„Vždyť tahle země od jeho zvolení jen přešlapuje na místě,“ poznamenala k Zemanovu prezidentství ve dva roky starém rozhovoru pro LN. „Podle mne je on tou brzdou. Co už za svého vladaření nadělal trapasů, třeba u klenotů.“

Celý text zde

Kamberský poznamenal, že než Hrad vydal prohlášení, uplynulo celých 12 hodin od smrti Čáslavské. A celá kondolence zmiňovala pouze její sportovní úspěchy, nikoli její občanské postoje, které byly pro mnohé vzorem. „Zejména v roce 1968 a v průběhu normalizace.“

„Miloš Zeman stejně jako Věra Čáslavská podporoval reformní pražské jaro 1968. Oba si vysloužili nelibost režimu,“ napsal Kamberský. Rozdíl mezi nimi však tkví v tom, že Čáslavská si po celou dobu stála pevně za svými názory, což byl možná také jeden z důvodů osobních antipatií. Po její smrti by ale Zeman mohl s oplácením přestat.

„Ale nedokázat překonat osobní a politické antipatie ani nad rakví? I v dobách své gymnastické slávy měla paní Věra pouhých 160 centimetrů. Více naznačovati netřeba.“