Při ohlášeném konci pořadu 168 hodin sdělil generální ředitel České televize Jan Souček, že pro moderátorku Noru Fridrichovou se najde něco jiného. „Co přesně, to neřekl, a také to není v tuto chvíli důležité. Zajímavé je, jak se některá média, konkrétně třeba E15 nebo Respekt, mohou přetrhnout aktivistickým útočením na generálního ředitele, který si dovolil zrušit jeden publicistický pořad. Respekt přímo napsal, že Souček vystupuje proti České televizi. V E15 jsem se dočetl, že zdůvodnění, proč zrušil 168 hodin, je fantasmagorie, což dali i do titulku. To je docela zajímavá kádrová štvanice, jejíž jádro bych viděl v televizní krizi na přelomu let 2000 a 2001, kdy naši slavní stávkující, různí ti Kubalové, Dekorové, Komersové, Wollnerové, nocovali na Kavkách ve spacácích a Ruml s Buzkovou jim tam vozili suché toalety,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský. 

To bylo celé takové hodně pseudolistopadové a ukazovalo se tam, o co vlastně jde. „V tehdejším politickém souboji šlo o to, aby se prosadili na politická místa lidé, kteří neprošli úspěšně volbami. Ti, kteří prošli, to je sociální demokracie a ODS, podepsali v roce 1998 opoziční smlouvu a podle ní se do roku 2002 vládlo v této zemi. To samozřejmě všem těm Uniím svobody a jiným takovým pidistraničkám nebylo po vůli, a tudíž se provedl televizní převrat. Bylo to vyvoláno i nešikovností při odvolání ředitele Chmelíčka a nastolení ředitele Hodače. Ale to bych odbíhal od tématu. Mnoho chyb bylo na obou stranách, nicméně bylo jednoznačné, že televizním stávkujícím – zejména redaktorům – šlo o dvě věci. Jednak o to, aby jim nikdo nemluvil do toho, co povídají na obrazovku a dělali tam politickou reklamu, ke které jsou motivování kýmkoli,“ vysvětluje mediální analytik.

Vylézaly by vám oči z důlků, kolik stál půlhodinový pořad

Za druhé šlo o peníze, pochopitelně zejména pro produkční týmy různých těch Krásných ztrát, Taxi, prosím a podobně. „To byly tehdejší zábavné pořady. Kdybyste se podívali na čísla, které zveřejnila Jana Dědečková, bývalá členka Rady ČT, za kolik se pořídil jeden půlhodinový pořad tohoto typu, tak by vám vylézaly oči z důlků. Nicméně, kdo chce, může si to najít v knize ‚Mediální manipulace a krize v České televizi v roce 2000‘, která vyšla z mé habilitační práce a je vydána Institutem Václava Klause. Myslím, že doposud je v knihovnách k mání. Tam je o té krizi opravdu všechno. Ale to nejdůležitější, co vzešlo z televizní krize, byla věta Karla Schwarzenberga, který prohlásil: ‚Česká televize patří těm, kteří v ní pracují!‘ To byla velmi převratná věta,“ upozorňuje Petr Žantovský.

V reakci na ni si položil otázku, zda také Budvar jako státní podnik patří sládkům, přikulovačům a ostatním, co tam pracují, nebo patří státu, který tam vyslal management, aby podnik prosperoval. „To jsme asi v nějaké jiné logice. Jenže ti lidé z televize se toho chytli, že teď budou oni o všem rozhodovat. Měli velkou výhodu v tom, že s Petrem Dvořákem se dohodli na mnoho let jeho dvou mandátů, protože Petru Dvořákovi na zpravodajství víceméně nesešlo. Ten se jakožto byznysmen, jakožto člověk z PPF zaobíral úplně jinými věcmi, než je nějaké zpravodajství, které je ale nejvíce solí v očích kritiků České televize. A do zpravodajství a publicistiky samotné patřil i pořad 168 hodin, který teď pan Souček zrušil. Tím – dá se říci – odstranil jeden z velmi důvodných předmětů kritiky, protože paní Fridrichová i celý ten tým čelil opakovaně nařčení z neobjektivity,“ připomíná mediální odborník.

Když dříve končily podobné pořady, nikdo z toho nešílel

Má na mysli hlavně její pořad o LGBT komunitě, v němž nedala prostor nikomu jinému než právě příslušníkům této komunity. „Čili to byl propagandistický pořad, který vždy někomu sloužil. Z důvodů, o nichž nevíme. Na zrušení pořadu má generální ředitel svaté právo. Nevzpomínám si, a to to sleduji opravdu pečlivě od konce roku 89, že by někdy vznikla taková mediální polízanice z toho, když doboví ředitelé České televize proměňovali dobové formáty. Když zmizely z obrazovky pořady ‚Debata‘ nebo ‚Co týden dal‘ moderované Otou Černým, když zmizel z obrazovky z podobného formátu Roman Prorok nebo Miroslav Dittrich, žádný novinář v žádných Respektech a nikde jinde neprotestoval proti tomu, že dobový ředitel, ať už to byl Ivo Mathé nebo kdokoliv jiný, sahá na svobodu slova, protože ‚likviduje‘ jeden pořad,“ porovnává Petr Žantovský.