Evropa podle Pauknera není připravena na možnost, že Rusko zastaví přívod plynu. „Nejsme připraveni na bleskové odpojení, aniž by přineslo obrovské škody v hospodářství. Vůbec jsem nechápal, proč Evropská unie vyzývala, abychom se sami od sebe rozhodli, že přestaneme plyn z Ruska odebírat. To je asistovaná sebevražda,“ uvedl Paukner v rozhovoru pro server iDnes.cz.

„Nikoho nenapadlo se zamyslet nad tím, jak jsme ho schopni nahradit a zdali máme alternativu. Pokud Rusové plyn skutečně zastaví, budeme na to muset reagovat. Pokud se však k takové sebekanibalizaci rozhodnete dobrovolně, to skutečně nechápu. Možná to do popředí tlačily země, které nejsou ani zdaleka v tak tíživé situaci jako východní křídlo EU. Mají třeba přístup k moři nebo se na to již dávno připravovaly,“ dodal Paukner, že taková prohlášení nereflektují výchozí pozici třeba České republiky.

Výtky, že Česko zaspalo a příliš se spoléhalo na ruský plyn, jsou podle Pauknera liché. „My nemáme přístup k moři a o podílu v terminálu na zkapalněný plyn se neuvažovalo. Loni stál plyn na rok 2022 jen 25 dolarů za megawatthodinu, na rok 2023 stál 21, a teď to je přes 140 eur za MWh pro příští rok. Dívali jsme se na aktuální čísla, a do tohoto se nikomu nechtělo. Proto jsme přestali odebírat z Norska. Jejich plyn byl prostě dražší,“ vysvětloval Paukner.

Pokud Rusko skutečně na podzim vypne plyn, Česká republika na tom podle Pauknera bude velmi zle. „Řada firem bude muset zastavit nebo omezit výrobu. Řada věcí se bude muset začít dovážet, a to bude vždy dražší. Vyrábět plasty, které jsou náročné na spotřebu zemního plynu, nebude možné. Rusko se na tohle připravovalo. Evropa ne, a ještě jsme si svazácky řekli, že to zvládneme a od fosilií se odkloníme,“ pokračoval v kritice Paukner.

Česko si nyní prý musí zajistit podíly na terminálech, protože jinak žádný plyn nedostane. To ale nenastane dřív než za pár let. A vypnutí plynu by byl obrovský problém, protože evropská solidarita je podle Pauknera iluzorní. „Představa, že by si Němci zavírali fabriky a nechali své lidi mrznout, je naprosto iluzorní. Vzpomeňte si, jak se solidarita mezi zeměmi ukázala za covidu,“ připomněl Paukner.

Jednu z cest podle něj představuje výrazné snížení spotřeby. „V praxi to znamená zavření nebo omezení některé výroby, tak ale vzniknou obrovské hospodářské škody. Spotřebu lze snížit, ale určitě ne o 50 nebo 60 procent ze dne na den. A to pořád mluvíme jen o plynu. Snížení spotřeby plynu opět vyžene cenu elektrické energie,“ varuje Paukner.

Tomu vadí i situace kolem Green Dealu, který je podle něj v podstatě dobrým plánem, ale zbytečně urychlovaným. „Víte, již před delší dobou jsem kritizoval urychlení Green Dealu. Říkám urychlení, nikoli Green Deal. Protože šlo o rozbušku, která ceny v energetice loni v září vyšroubovala obrovsky nahoru. Válka na Ukrajině tomu ještě přidala. První problém si EU způsobila sama, když řekla, že Green Deal urychlí. To jsou ale jen slova. Vždycky, když je hospodářství hnáno ideologií, vede to ke katastrofě. V Česku to známe z roku 1948. Nikoho tehdy nezajímal lehký průmysl, budoval se těžký – a jak to dopadlo. Když teď říkáme, že se plyn a uhlí stopnou a nahradí je zelené zdroje, je to nesmysl. Nenahradí, nebo až postupně,“ uvažoval Paukner, že přechod na obnovitelné zdroje je správnou cestou, ale musí být postupná.