Na americkém webu, zabývajícím se mezinárodní politikou foreignpolicy.com vyšly dva články o roli USA. První z nich, od Zacharyho Karabella byl o tom, že nastalo antiamerické století. Začátek článku začínal tím, jak Henry Luce, zakladatel magazínu Time, v roce 1941 prohlásil, že 20. století bude stoletím americkým. „Spojené státy udělají svět bezpečným, svobodným a rostoucím pro všechny“. Po zbytek 20. století dominovaly USA světu, někdy lépe, jindy prý hůře. Luce tedy měl mít pravdu v tom, že 20. století bylo stoletím americkým. To 21. se však dle Karabella stalo stoletím antiamerickým. K takovému označení bylo prý již našlápnuto před pandemií koronaviru, ačkoliv ta změnu měla urychlit.

Celý článek ZDE:

To zdůvodňuje komentátor na třech pilířích americké síly – na vojsku, ekonomice a politice. Všechny tyto pilíře prý pomalu upadají a drolí se. Levice ani pravice s tím prý nedokáže nic dělat. „Svět s téměř 7,8 miliardy lidí vyžaduje více zdrojů podpory, ne pouze jednoho hegemona nebo dva snažící se získat sílu. A Spojené státy s velkým blahobytem i velkými nedostatky musí uznat, že jim není nařízeno být lídrem a že jejich minulé výsledky nejsou žádnou zárukou budoucího úspěchu. Prvním krokem k vyřešení problému je uznání, že jej máte; pokud tak neučiníme a budeme věřit pouze tomu, že jen jedna země je jedinečně mocná a předurčená vést ostatní svou historií, kulturou a svou velikostí, tak je to recept na pád,“ psal dále autor.

Prý ještě na počátku 21. století byla síla USA nezpochybnitelná. Pandemie koronaviru však měla odhalit slabiny USA. Též to mělo ukázat, že země, kde je centrální vláda rozdělena tříčlennou strukturou a kde je značná místní autonomie, je nepříliš dobře připravená čelit celonárodní katastrofě.

Prvním pilířem USA, který se hroutí, má být armáda. Americká invaze do Afgánistánu v roce 2001 po teroristickém útoku 11. září se těšila mezinárodní podpoře a byla ospravedlňována tím, že Tálibán schovával Usáma bin Ládina. „Následná invaze do Iráku v březnu 2003 s nedostatkem mezinárodní podpory, po níž následovala bouřlivá okupace a roky partyzánské války proti americkým jednotkám, které vyvolaly pocit vietnamské války,“ myslí si Karabell.

Počáteční obavy však měly být následně zvětšeny, když se zjistilo, že USA provozuje zakázané druhy mučení v Iráku, v Guantanámu či po dalších místech světa, což mělo být v rozporu s Ženevskou úmluvou. Úpadek prvního pilíře též mělo urychlit odhalení o špionáži vlastních občanů kvůli válce proti terorismu.

Druhý pilíř, ekonomika, se prý též drolí. Luce argumentoval, že ekonomický systém Spojených států bude působit jako ukázka toho, jak komunismus zaostává. I po pádu Sovětského svazu měla být vzkvétající americká ekonomika magnetem pro talenty a inovace. Washingtonský konsenzus byl plánem pro ekonomickou rekonstrukci východní Evropy a Ruska. Zahrnoval vznik některých nových institucí a odstraňování bariér v mezinárodním obchodě a v ekonomice obecně. „Zatímco některé země, zejména Rusko, trpěly tímto lékem mocně, naprostá ekonomická moc Spojených států pro většinu národů ponechala jen malou alternativu. Čína byla pozoruhodnou výjimkou a její velikost a rozšířené vnímání, že by se nakonec připojilo k americkému modelu poté, co se připojilo ke Světové obchodní organizaci, jí umožnilo vyvíjet se po své vlastní cestě,“ argumentoval komentátor.