Netradiční úvod přichystal tentokrát Petr Žantovský pro ohlédnutí za uplynulým týdnem ve sdělovacích prostředcích. „Mediální vody na sklonku léta rozčeřila, zřejmě pod vlivem dojmu, že okurková sezona skryje leccos, organizace OSA neboli Ochranný svaz autorský, s požadavkem, zjednodušeně řečeno, uvalit plošnou daň na prodej mobilních telefonů. Vychází nejspíše z předpokladu, že každý, kdo vlastní mobil, je automaticky latentní zloděj. Jistě v něm má nacpané nelegálně stažené písničky či videa, jejichž přehráváním ukracuje práva autorů na honorář. Inu, kdyby to tak, bylo, dobré by to nebylo, jenomže to tak není,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Podivuje se nad zdůvodněním Ochranného svazu autorského. „Nejenže, jak připomněli i novinoví komentátoři, ‚logika‘ OSA zahrnuje do množiny ‚zlodějů‘ nelegálně stažené produkce třeba i prezidenta nebo stovky důchodců v domovech seniorů, kteří používají telefon s velkými klávesami leda na hovory s blízkými či s lékařem. Co je však hlavní argument, OSA chce zdanit produkci, nad dodržováním jejíž autorskoprávní stránky má bdít, vlastně už načtyřikrát. Je to jednoduchá matematika. Koupím si CD v obchodě, zaplatím OSA poprvé – ona má na prodeji svůj díl. Poslechnu si totéž CD v rádiu, zaplatím za něj podruhé – hostinský musí platit z provozované produkce ve své provozovně,“ vypočítává mediální odborník.

Neblahé kšeftařské praktiky OSA byly popisovány už v 80. letech

Ale tím to zdaleka nekončí. „Koupím si nenahraný nosič – CD například – a zaplatím potřetí, protože se jaksi předpokládá, že nenahrané nosiče jdou na vypalování nelegálně stažené hudby. Co na tom, že dnes už nikdo nic nevypaluje, všechna stažená hudba se skrývá v externích discích nebo kdekoli jinde v samotném zařízení kdejakého pubescenta, za čistá CD však platíme dál. Nu a nyní máme být kolektivně trestáni za tento domnělý čin zcizení autorských práv všichni znovu skrze cenu mobilů. Prostě co volající, to loupežník, tak ho potrestejme. Jediné slovo, které mne v té souvislosti napadá, je nehoráznost,“ míní Petr Žantovský.

Není to však záležitost poslední doby. „Možná si někdo vzpomene, že už v osmdesátých letech vyšel v týdeníku Mladý svět článek OSA Nostra, popisující neblahé kšeftařské praktiky s autorskými právy v této instituci. Co se od té doby změnilo, kromě osob ve vedení OSA? Uvedu malý příklad ze života: dejme tomu, že vlastním malé rádio, jehož poslechovost činí, dejme tomu, deset tisíc. Rádio hraje výhradně etnickou hudbu autorů z Asie, Afriky, Jižní Ameriky a podobně vzdálených koutů, kam dosud nedosáhl ochranný pařát OSA, takže tito mnou hraní autoři nejsou registrováni pod OSA, která by měla za ně vymáhat jejich autorská práva. Přesto tak činí,“ podivuje se mediální analytik.

Peníze nekončí v koši, ale na jiných účtech

Jako majitel malého rádia platí na účet OSA 12 tisíc korun měsíčně. „Za šest let existence je to dvaasedmdesát plateb v této výši, celkem už skoro milion. Z tohoto milionu nikdy ani jediná koruna nedošla do kapes autorů, jejichž díla v rádiu provozuji. Kde tedy onen milion skončil? Inu, na účtu OSA. A jak s ním je nakládáno? To ví jen jeho funkcionáři. Naivně jsem se onehdy tázal, kam za těch pět let doputovalo mých 864 tisíc. Byl jsem si jist, že nikoli na účty malijského Habiba Koité, brazilské Aliny de Lima, sibiřských Huun Huur Tu a stovek dalších umělců, jejichž písničky dělaly mým deseti tisícům posluchačů šest let spoustu radosti – na rozdíl od organizace OSA, která nás všechny jen bez špetky mravnosti obírá o peníze, a ještě při tom poučuje, co máme a nemáme činit,“ přiznává Petr Žantovský.