Parsons upozorňuje, že Maďarsko a stejně tak „druhé zlobivé dítě“, Polsko, dosáhly velmi dobrých čísel nakažených koronavirem a celou krizi zvládly lépe než mnoho ostatních států, zejména ze západní Evropy. „Přesto se všechna pozornost západních médií a politiků soustředí na vyhlášení nouzového stavu, ve kterém vládní rozhodnutí probíhala bez nutnosti schválení parlamentu,“ píše Parsons ve svém článku na serveru Quadrant.org.

Ačkoliv podle Parsonse všichni hovořili o obcházení parlamentu, a dokonce vyhlašovali smrt demokracie v Maďarsku a Orbána označovali jako diktátora, česká eurokomisařka Věra Jourová měla jiný názor. „Jourová jako komisařka pro hodnoty a transparentnost oznámila, že maďarský dekret je v souladu s ústavou a zákony Evropské unie a není ničím výjimečný ve srovnání s opatřeními v jiných evropských zemích,“ píše Parsons.

Jourová si tím podle něj značně přitížila u západních liberálů, kteří její rozhodnutí nekvitovali. „Místo toho, aby uznali její verdikt, tak se strhla lavina argumentů, proč nemá pravdu. Antiorbánkovská rétorika tím nijak neutrpěla a pokračovala dále jako dobře namazaný stroj a všichni měli v této otázce jako daleko předtím, že Orbánova opatření vůbec posoudil právní aparát,“ všímá si Parsons.

Rozhodnutí Jourové bylo pro Orbánovy odpůrce tak frustrující, že podle Parsonse dokonce napadali samotnou českou eurokomisařku. Jako třeba Němec Dániel Hegedűs, který řekl, že „když už Jourová neměla žádné důkazy proti Orbánovi, tak měla zůstat věrná evropské politice a alespoň být zticha“. To podle Parsonse potvrzuje fakt, že antiorbánovská rétorika není motivována strachem o demokracii v Maďarsku, ale je čistě politická.

Přidává příklad novinářky CNN Christiany Amanpourové, která v rozhovoru zpovídala maďarského ministra zahraničí Pétera Szijjártó. „Tato novinářka prohlásila, že parlament v Maďarsku byl zastaven, ale po sérii argumentů, kdy byla zahnána do autu, se nakonec začala vztekat, že Orbánova vláda blokuje novelu na práva transgender osob. Jako kdyby nějak souvisel stav demokracie v zemi s tím, že se bleskurychle projednávají zákony na lepší práva LGBT lobbistů,“ nechápe Parsons.

Takových příkladů je podle novináře více a všechny ukazují, že ve skutečnosti nejde o strach ze stavu demokracie v Maďarsku, ale prosazování levicové liberální ideologie. Parsons také připomíná, že tato západoevropská kulturní ideologie se může obrátit i do vlastních řad. Tak když německý ústavní soud poukázal na chyby měnové politiky Evropské centrální banky a zrušil v tomto starší rozhodnutí Evropského soudního dvora. „Hned se vyrojily požadavky liberálů, aby proti Německu za jeho chování vůči EU byly prosazeny rázné akce,“ píše Parsons.

„Navíc tento akt ukázal ostatním zemím, jako Maďarsko nebo Polsko, že jejich ústavní soudy stojí nad Evropským soudem. To je pro moderního liberalistu, který pravicový konzervatismus bere jako krok zpět a jako přežitek, strašná zpráva. Liberalisté totiž chtějí od soudu jednostranné výroky, které budou v souladu s růstem jejich liberálního světa,“ má jasno Parsons, podle nějž je ironií, že tito liberálové ze západní Evropy volají po trestání Německa, země, která přitom je součástí západního levicového liberálního světa a finančním lídrem Evropské unie.

Podle Parsonse je rozkol a „kulturní válka“ mezi zeměmi střední a západní Evropy důsledkem kulturního dědictví. „Země jako Polsko a Maďarsko byly dlouhá desetiletí pod nadvládou Sovětského svazu a nynější volání po bezvýhradné aplikaci západoevropského modelu mohou vnímat jako podobnou aroganci. Jejich konzervatismus není jen odmítání pokroku, jak to nazývají západní liberálové, ale strach z toho, že sovětskou nadvládu nahradí diktát z Bruselu,“ myslí si Parsons a dodává, že členy EU jsou tyto země spíše z ekonomického než ideologického hlediska.

„A není více zapáleného lídra této kulturní války, než je Viktor Orbán,“ hodnotí Parsons. „Orbán sice často překročí linii, jako v případě odebrání značné části autonomie maďarské Akademii věd, nebo reformou soudního systému v zemi, ale na druhou stranu jeho politika zajistila Maďarsku politickou a ekonomickou stabilitu,“ uzavírá Parsons s tím, že Orbánova vláda se zatím ani přes tlak ze Západu nijak neotřásá.