Spolek Svatopluk, který před časem založil pedagog, bývalý elitní diplomat a publicista Petr Drulák, uspořádal debatu z úplně jiné sféry, než bývá zvykem. Hovořilo se o situaci na uměleckých školách a o tom, jak nebo zda se proměnila situace při výuce umění a do jaké míry je jiný přístup dnešních studentů. Padlo, že mnozí studenti víc než studium umění spíše upřednostňují životní komfort a často i nechuť se vzdělávat. Pokud jim to však je vytknuto, pedagog si zadělá na problém.

Diskuse dvou pedagogů byla místy vyostřená, ale neztratila na slušnosti a úctě k opačnému názoru, což účastníci akce oceňovali. Hlavními hosty byli dva pedagogové, každý z jiné umělecké školy. Petr Dub z Akademie výtvarných umění a bývalý pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) Jiří Černický. 

Druhé jméno je laické veřejnosti známé z nedávné doby, kdy profesor Černický vystoupil s otevřeným dopisem, v němž kriticky popisoval atmosféru na škole jako vládu hyperkorektnosti s téměř nulovým smyslem pro humor a sklony k úzkostem, depresím a přecitlivělosti vůči jakékoli i zdravé kritice.

V první části oba umělci spolu s moderátorem Dominikem Formanem hovořili detailněji o tom, jak to na obou uměleckých školách chodilo dříve a nyní. Dávno jsou podle nich pryč časy, kdy pedagogové plnili roli takovou, jakou dodneška vidíme v rámci vzdělávacích institucí jiných typů. 

V rámci uměleckých škol se prý už nedělá, že studenti chodí jednotlivě své práce konzultovat s pedagogy v kabinetech, ale funguje praxe, která je více „rovnostářská“. Jak to funguje? „Konzultuje každý s každým, sedí se v kruhu a pozice pedagoga je trochu upozaděna. Pedagog už není velkou autoritou, ale je spíše moderátorem a průvodcem vzdělání. Teď je to tak, že si všichni sedneme do kruhu, kde si jsou všichni rovni, což je samozřejmě iluze. V rámci toho měla fungovat interakce všemi zúčastněnými. Cokoli se řekne, všichni slyší a mohou se vyjadřovat. Všechno je otevřené. Jenže valná většina studentů je úplně uzavřená a zajímá se pouze o vlastní emoce a nevyjadřuje se,“ popisoval Černický.

„Když chcete vytvořit úplně volnomyšlenkářské společenství, přijdete na to, že ti lidé ho vlastně vůbec nechtějí, že chtějí být vedeni za ručičku. Dokonce chtějí úkoly, které jsme se snažili úplně zrušit. Na tvorbě je nejcennější, že ideu si vytvoříte sami. Umění je přece o idejích, nikoli o řemesle,“ popisoval profesor Černický. Naprostá většina studentů, kteří přijdou ze střední školy, místo vzdělání podle něho řeší sebe a své emoce, řeknou, že ve své práci vyjadřují vlastní emoce. „Ptám se jich: a co vzdělání? Dovedeš ten obraz analyzovat? Kdepak, tam narazíte. Jen málo studentů to dovede a my se je snažíme stimulovat, aby se pohroužili do studia,“ pokračoval umělec a pedagog.

Moderátor Dominik Forman nadnesl téma ateliérů bez vedoucího, což se prý v nedávné minulosti zkoušelo. V praxi to vypadalo tak, že skupina studentů na vysoké škole de facto nad sebou neměla nadřízeného pedagoga. „Představa, že vedoucí by neměl být vedoucí. Role vedoucího ateliéru byla pod tlakem a existovala snaha odstranit hierarchii v instituci, která je hierarchická,“ prozradil Forman. Podle Petra Duba praxe ateliérů bez vedoucího skončila proto, že ti, kteří ateliér bez vedoucího vedli, zjistili, že jde o neplacenou práci, a rozpustili to. Je jasné, že role jsou rozděleny a pedagog má jinou roli a jiné povinnosti než student. Rovni jsme si z humanistického hlediska,“ poznamenal Dub. „Nejde o problém s autoritou profesora, jak to popsal Jirka (Černický v otevřeném dopise, pozn. red.), kdy lidé v prváku neuznávají autoritu profesora a vymezují se vůči němu, přestože za nimi nestojí žádné profesní a odborné znalosti a zkušenosti?“ ptal se Forman.