„Základním problémem není Ženevská konvence, ale její interpretace. Není totiž stanovena žádná soudní instance, která by měla stanovovat její výklad. Ta původní úmluva v roce 1951 se vztahovala pouze na ty uprchlíky do roku 1951 a až poté to bylo rozšířeno. Z ženevské úmluvy nevyplývá nárok na azyl,“ zmiňuje Langšádlová. 

„Ženevská úmluva je unikátní úmluva. Dnes by se státy neshodly. Chybí pouze mezinárodní úprava pro environmentální uprchlíky,“ podotkl k tomu Rozumek. 

Podle Langšádlové bychom sice měli mít úctu ke každému člověku, ale zároveň bychom měli brát na zřetel současnou situaci. „Jsem přesvědčena, že ten přístup Evropy v uplynulých letech byl velmi chybný, neboť se soustředil na pomoc silným a bohatým. Není možné, aby Evropa otevřela dveře a neměla pod kontrolou, kolik lidí přichází. Nakonec však ti nejpronásledovanější zůstali v místech konfliktů,“ dodala Langšádlová s tím, že stávající stav je neúnosný. S tímto Rozumek souhlasil. „Ano, opravdu se do Evropy dostávají ti bohatší a vzdělanější,“ zmínil.

Langšádlová následně podotkla, že by měla být především vytvořena pohraniční stráž a také by měly důsledně fungovat hotspoty. „Evropa musí chránit hranice,“ zdůraznila. 

Do sporu se pak Langšádlová s Rozumkem dostali především v otázce společné azylové politiky. „Máme 28 systémů, které se nějakým způsobem snaží dodržovat směrnice,“ řekl Rozumek. S tím Langšádlová nesouhlasila. „Myslím, že je to dostatečně harmonizováno. Nemůžeme pohlížet na otázku migrantů s přihlédnutím k dalším aspektům společnosti,“ dodala. 

„Ženevská úmluva nemá žádné sankce. Neexistuje nástroj, který by ji mohl vynutit,“ podotkl následně také k Ženevské konvenci Rozumek. Považuje ji však za ucelený a promyšlený materiál.

„Ve chvíli, kdy člověk přijde do Evropy a nedostane azyl nebo doplňkovou ochranu, nedaří se však ten návrat. Proto je tady několik mechanismů, ale ten azyl spočívá v tom, že ten, kdo nedostane azyl, bude navrácen. Ale to se neděje a já v tom vidím riziko. A to i riziko radikalizace,“ zmínila Langšádlová. Podle ní pak nedůsledná návratová politika může vyvolat frustraci a radikalizaci. Znovu tak zopakovala, že je nutné důsledně hlídat vnější hranice tak, aby se tito lidé do Evropy nedostali. „S velkou částí souhlasím, ale když si uvědomíme, že 84 % lidí z té balkánské cesty bylo z Afghánistánu, Iráku a Sýrie, vypadne z toho naprostá většina kladných rozhodnutí,“ dodává Rozumek.