Zpívanou část svého vystoupení Svěrák začal písní z „loupežnické“ pohádky Lotrando a Zubejda. Píseň pojednávala o skupině loupežníků představujících se slovy „pod dubem, za dubem, tam tě oškubem“.

„Loupežníci z profese, nejlepší jsou v okrese,“ rozmáchl se na pódiu Svěrák. Pak se ještě posluchači dozvěděli, že žádné jiné řemeslo nikdy tolik neneslo. A že hlupák je ten, kdo kupuje, protože chytrý si naloupí.

„Loupežník je nesmlouvavý, loupení ho strašně baví,“ pokračoval Svěrákův příspěvek protibabišovské demonstraci.

Píseň o loupežníkovi měla úspěch, takže mohl Zdeněk Svěrák promluvit. „To jsem rád, že jsem se toho dožil,“ vyznal se.

„Já jsem si na mou duši myslel, že naše obyvatelstvo ztratilo čuch, spisovně čich,“ promluvil jako češtinář. Jinak by prý lidé museli cítit, že je ve státě českém něco shnilého. Ale teď prý vidí, že „tento poctivý tábor lidu“ cítí zápach státní hniloby také. A je rád, že si tento smysl lidé udrželi.

Pak se otočil na Mináře se slovy: „Mikuláši, to se vám povedlo. Hezky jste to obeslal. Kloubouk dolů před vámi.“

I když je „tábor lidu“ protestní, Svěrák to prý cítí tak, že je to spíše oslava. „Oslavujeme, že jsme se probudili. Takže dobré ráno,“ pozdravil. Odpovědí mu znělo rytmické „Už jsme tady“. „To je dobře,“ přidal ve stejném rytmu herec.

On sám prý na Letné čerpá plnými doušky posilu. Posilu z toho, že se tolik lidí „nenechává opít rohlíkem, natož koblihou“. A dobré je prý také to, že hněv je pozitivní. Dav z demonstrací podle něj vysílá „vzkaz a varování“. Že prý nejsme zaměstnanci, ale občané.

Písmák Svěrák ale prý z dějin zjistil, že Češi mají nepěkný národní rys. Odpor jim prý nikdy dlouho nevydrží. „Snadno nás každý uhasí,“ stěžoval si. Měli bychom prý z tohoto pravidla udělat výjimku. „Tohle utkání nebude krátké. Možná budeme muset hrát i v prodlouženém čase,“ varoval.

A co tedy dělat? „Když u vás Mikuláš zazvoní, tak nedělejte, že nejste doma,“ požádal Svěrák.

A pak spustil svůj vyhlášený cajdák „Není nutno, aby bylo přímo veselo“ s okřídlenou poučkou „Nemít prachy, nevadí“, ale nemít srdce, to vadí.