Ještě v roce 1988, tedy rok před sametovou revolucí vydali českoslovenští disidenti text. V němž volali po zřízení správních soudů, posílení pravomocí prezidenta, přímé volbě prezidenta a po referendu.  Komunisté byli striktně proti. Z někdejších disidentů se postupem času stala elita národa. Dnes už často jde o starší osobnosti, které postupně byli nahrazeny novou generací. Obě tyto generace však podle Patočky zanedbaly cosi jako péči o společnost. Nevedly ji k odpovědnému chování.

A tak se stalo, že lidé, kteří před rokem 1989 volali po zavedení referenda – jako Daniel Kroupa, Petr Placák, Jáchym Topol, Milan Uhde – dnes před zavedením referenda často varují. Patočka si položil otázku proč.

Jedním vysvětlením může být, že disidenti tehdy chtěli mít alespoň nějaký vliv na dění ve společnosti a komunisté jim ho nechtěli dát. Z tehdejších disidentů se ale stali politici, kteří převzali kormidlo a komunistům se zastesklo po velkém vlivu, který mívali. Proto se dnes dovolávají referenda. Možností, kdy bylo možné sáhnout k referendu, bylo víc. První se nabízela při dělení Československa. Tato možnost však nebyla využita a v mnoha Češích od té doby zůstala určitá trpkost.  

Další možností je, že ony nové elity zjistily o referendech věci, které dříve nevěděly.

Jenže jsou tu i další možnosti. „Za třetí je tu ovšem možnost, že se změnila povaha demokratické elity, která namísto toho, aby chtěla „demokracii pro všechny“ jako před třiceti lety, chce naopak dnes pro všechny „vládu chytřejších“. Rodila by se zřejmě někde v trojúhelníku mezi vydavatelstvím Economia, Knihovnou Václava Havla a Institutem Václava Klause,“ vyjádřil svůj názor Patočka.

„Zatímco v roce 1988 disidenti obrazně řečeno od Barši po Bendu žili s mile romantickou představou o svých spoluobčanech, o nichž byli v zásadě přesvědčeni, že jen co se zbaví jha komunistického režimu, budou kloudně spravovat, „ztracenou vládu věcí svých, jež se k nim navrátí“, dnes se bojí – Barša snad ne, ale jinak skoro všichni – děsivého lidu, který nejprve zvolil Babiše, a pak i Zemana. Lid se stal přízračným monstrem, ohrožujícím nejlepší možný svět, a kdyby ušlechtilí pražští liberálové mohli, nejraději by ho vyměnili,“ doplnil.

Nakonec vidí ještě čtvrtou možnost. Povaha českého lidu se za třicet let změnila natolik, že je méně způsobilý si vládnout.

„Obáváme se, že zvažovat všechny čtyři možnosti je oprávněné. Mnozí příslušníci nově se formující elity po roce 1989 dávali totiž svým počínáním příležitost výkladu, že jejich volání po širším podílu veřejnosti na rozhodování bylo jen taktickým prostředkem, jak si obstarat všeobecnou podporu, který nemínili po roce 1989 naplnit, a tak se zastavili i před zavedením institutu referenda i všeobecnou volbou hlavy státu. Demokracii chtěli, ale najednou už ne tak úplně „pro všechny“,“ napsal Patočka.

Celý článek naleznete zde.

Na obranu odpůrců referenda je však třeba říci, že mnohdy leze snadno manipulovat s míněním občanů. Vždyť britský europoslanec Nigel Farage po referendu o brexitu otevřeně přiznal, že v kampani lhal, aby dosáhl svého cíle – odchodu Británie z EU.

Ale pokud se někdo vydává za demokrata a myslí to vážně, neměl by referendu, zatracovat. Patočka se v této souvislosti dovolává známého výroku zakladatele našeho státu T. G. Masaryka, který říkával že „demokracii už bychom měli, teď ještě ty demokraty.“ Referendum by tedy naše elity měly prosazovat dál.  Aby nebylo tak snadné s lidmi manipulovat, je třeba mít vzdělanou společnost. A tady Patočkou již tolikrát zmíněné liberální elity selhaly.

„Dopusťte, aby společnost po generaci otupovala komerční média bez jakéhokoli společenského závazku, dopusťte, aby se rozsáhlé části společnosti uvrhly do existenční nejistoty deregulací nájemného, řáděním exekutorů a jiných šmejdů, dopusťte, aby nejlepší mozky skupovala privátní sféra a nedostávalo se jich tak státní a veřejné správě, dopusťte, aby se z pojmu „daně“ stalo sprosté slovo, takže pak nemáte na obstojné veřejné služby, mezi nimi zejména na dostatečně kvalitní vzdělávání: A ejhle, vznikne lid, kterého se liberální a demokratická elita skoro právem obává,“ zdůraznil.

Pro dokreslení celé situace se dnes hodně mluví o tom, jak se máme v demokracii dobře. Demokracie je tedy v podstatě ztotožňována s kapitalismem. Jenže nemalá část společnosti se nemá dobře. Tíží ji dluhy, exekuce, nízké platy a další těžkosti. Tito lidé pak nemají důvěru v demokracii, mají pocit, že je elita obelhala. Věří snad jen prezidentu Zemanovi, který jejich frustraci dokázal podchytit a srozumitelně vyjádřit.  

To se musí změnit. Liberální elita musí pomoc řešit tyto problémy a musí vzdělávat společnost. Jen vzdělanému člověku je přece jasné, že myšlenky humanismu a demokracie mají velkou sílu a stojí za to o ně bojovat.