„Smutný pohled byl na celé předsednictvo ČSSD. Když jsem se díval kolem, uvědomil jsem si, že to již není strana lidí, kteří ji po roce 1989 na základě sociálnědemokratických ideálů obnovovali. Že zde jsou mnozí z naprosto jiných důvodů než idealistických, že každý druhý člen stranického vedení byl před listopadem 1989 v KSČ, že mnozí nemají o sociálnědemokratických hodnotách ani ponětí a že nějakých 90 procent členů vedení nezná jediný cizí jazyk,“ cituje Hvížďala slova Roučka z jeho knižního počinu.

A právě tento neutěšený stav podle Hvížďaly pak vede k tomu, že politici se místo postavení České republiky ve světě zajímají jen o postavení vlastní, případně jejich kraje či okresu. V roce 1977 Rouček republiku opustil a absolvoval politické vědy a sociologii na Vídeňské univerzitě a později ještě postgraduál ve Washingtonu. Do Čech se vrátil v roce1997 a stal se nejprve mluvčím ČSSD a od roku 1998 mluvčím vlády Miloše Zemana.

O to více si Rouček začal uvědomovat poměry, které vládnou v naší politické krajině, v níž se prý hlavně bojuje o obsazení postů ve státní správě, ve správních a dozorčích radách státních a polostátních podniků či o získání peněz z veřejných rozpočtů. Boj má velmi pokleslá pravidla: ti, co se proti budoucímu vítězi ve vnitrostranických volbách postaví, po jeho zvolení se stanou nejservilnějšími spolupracovníky nového šéfa, zatímco jeho skuteční přátelé jsou odsunuti na vedlejší kolej.

A právě na tyto zvyklosti uvnitř sociální demokracie Libor Rouček podle Hvížďaly doplatil, když ho v roce 2014 jeho blízký spolupracovník a šéf strany Bohuslav Sobotka vyškrtl z kandidátky do Evropského parlamentu, kde předtím úspěšně pracoval jako místopředseda, protože se musel postarat o ty, které potřeboval, nehledě na jejich kvalifikaci.

Podobně Roučka zklamal i Miloš Zeman jako prezident, který, jak píše, „nabyl dojmu, že přišel, aby se lidem pomstil, a stranu, kterou tak úspěšně pomohl v roce 1993 budovat, zničil... voličskou základnu začal hledat mezi nejrůznějšími populisty, národovci a nacionalisty.“

„Kniha Libora Roučka není sice žádným literárním dílem, ale dokumentem, který věrně popisuje neutěšený stav sociální demokracie a snahu autora zachovat si svoji integritu,“ shrnuje na závěr novinář Karel Hvížďala.