Profesorka Hogenová hned v úvodu rozhovoru poznamenala, že filosofie, matka dnešních moderních věd, je bohužel často zaměňována s ideologií.

„To je možná to nejhorší, a je to právě něco, co je typické pro příliš pozdní, postmoderní dobu, v níž Abendland, to jest západní učenost, západní myšlení, odumírá před očima, a téměř nikdo to nevidí,“ posteskla si paní profesorka v rozhovoru pro server Kupředu do minulosti.

Lidé si podle paní profesorky také neuvědomují, že žijí vlastně v otroctví.

„Každý z nás je předem objednán k určitému způsobu, jak žije svůj život, protože to má všechno směřovat k růstu, k tomu, co je vlastně předem vypočítanými dějinami, respektive historií, protože retrográdní inženýři v různých prognostických ústavech, a jiných, v podstatě vypočítávají naši budoucnost. Ale vypočítávají ji z událostí v historii nedávno prožitých, čili tam chybí počátky, které jsou daleko v našem čase, a toto vypočítávání budoucnosti je pak představováno plány, které jsou poměřováním, jak jste říkala. A z těchto plánů přicházejí k lidem povely, přicházejí beze slov jako objektivní nutnosti, které byly vědou, která verifikuje a falzifikuje, objektivovány do takové platnosti, že není možné se těmto povelům vyhýbat. A takový člověk se v podstatě stává jakýmsi neviditelným otrokem, aniž o tom ví,“ upozornila Hogenová.

Státní aparáty dohlížejí na to, aby lidé v honbě za navyšováním výkonu a produkce vytrvali.

Některé výkony, za nimiž se lidé ženou, osobně považuje za hloupé. Stačí se podívat, jaké rekordy se objevují v Guinnessově knize rekordů, „kam se zapisují úplně trapné výkony“, vyjádřila své mínění paní profesorka.

Lidé, kteří si uvědomí, že vlastně žijí v otroctví, si to často odmítají přiznat.

„A protože se bojí si to přiznat, a bojí se i vlastního pesimismu, který by z toho mohl vyrůst, tak si namlouvá takzvané pozitivní myšlení, což se dnes velice často objevuje v různých poměrně dost drahých kurzech,“ řekla Hogenová.

Cestu z otroctví může podle Hogenové nabídnout právě filosofie, která otevírá prostor k přemýšlení o sobě i o problémech světa komplexně, jenže filosofie je dnes často popisována jako naprosto zbytečná, což je podle paní profesorky velká škoda, protože kdyby lidé našli odvahu zamyslet se, mohli by začít zase opravdu žít. Když se takto nezamyslí, pak podle paní profesorky vlastně své životy nežijí.

„Člověk pak nežije vlastní život, žije podsunutý. A protože o tom neví, tak se neustále potřebuje znovu a znovu ujišťovat, že žije opravdový život. Na těchto lidech poznáte, že si vlastně životem lžou. Toto hrozně neměl rád Patočka, a proto říkal, že je nutné žít život v pravdě, který se otevírá jenom tehdy, když prožije otřes jistot, které se člověku neustále podsouvají skoro skrz všechny společenské výtvory, od televize, od computeru, sítí a kultury, která dneska hrozně upadla. Čili tomuto člověku je neustále podsouvána jediná jistota: Jsi bytost, která je pozitivní, když je výkonová, když se umí bavit tak, jak se baví většina. A tak také žije. A to je právě scestí, které není životem v pravdě, které je životem v rolích, které byly člověku nenápadně přisunuty,“ prohlásila Hogenová.