„Byl bych rád, kdyby se žádná vnitřní válka nevedla. Samozřejmě i já určité napětí vnímám, ale pokusím se s těmito lidmi vejít v kontakt a přesvědčit je, že nejsem člověk, který by ústav chtěl ničit a uzavírat ho veřejnosti, ale naopak,“ nechal se slyšet Hazdra.

Zdůraznil, že žádný kvalitní historik nemůže nahlížet na historii jednostranně, ale musí usilovat o relevantní kritiku pramenů a objektivní přístup. Zároveň je dle svých slov ochoten přijmout i pluralitu názorů. To ovšem prý ale neznamená, že by totalitu omlouval, ale že se snaží na ni pohlížet z dobového kontextu.

Společnost ÚSTR potřebuje

Hazdra je toho názoru, že ÚSTR nešťastně poznamenal způsob zrodu, protože ho prosadila těsně tehdy vládnoucí pravice. Bylo by prý mnohem lepší, kdyby tato instituce mohla stejně jako v Německu vzniknout na politickém konsensu levice a pravice.

„U nás je trošku zvykem prosazovat zákony válcováním. Je to škoda, protože pak to podkopává i dobré věci a dobré myšlenky, které s ústavem souvisí. Já jsem přesvědčen, že naše společnost takovou instituci potřebuje. Ale přece jenom pro trochu lepší společenské zakotvení je vždycky důležité, aby tak zásadní věci stály na širším konsensu, než je jeden hlas,“ míní.

Nezájem veřejnosti zřejmě poroste

Vznikající služební zákon zruší zvyklost používat lustrační zákon i na členy vlády. Podle Hazdry mají lidé 25 let po revoluci pocit, že současný demokratický režim je v krizi, a chytají se hesel a slibů typu „zabráníme rozkrádání státu“. „Pro ty lidi dnes, obávám se, mnohem důležitější roli hraje tohle, než že někdo byl či nebyl spolupracovníkem StB. A když ten člověk získá legitimitu ve volbách, je obtížné mu zákonem zabránit, aby zastával nějakou vrcholovou funkci. I když by to v 90. letech bylo nepředstavitelné,“ konstatuje.

V souvislosti s touto společenskou náladou Hazdra počítá s tím, že i jeho ústav bude čelit nezájmu širší veřejnosti o nedávnou minulost. „Pokud je společnosti lhostejné, že vrcholové pozice zastávají lidé, o nichž lze z morálního hlediska pochybovat, jak se chovali před rokem 89 - a nechci tím nikoho soudit - tak probudit zájem o poznání toho, v čem se naše veřejnost pohybovala, i o naše publikace, bude obtížnější. O to větší je to pro mě výzva,“ uzavírá.