Za velmi nešťastnou považuje celou situaci mladý lidovec Šimon Heller. „Česko nabídlo pomoc a ta byla zjevně zneužita. Podle informací, které mám, byl výběr iráckých křesťanů učiněn velmi nešťastně. Řada lidí, kteří detailně znají region, ze kterého iráčtí křesťané přicházeli, poukazovali na fakt, že existují daleko více postižené oblasti, odkud by bylo vhodnější uprchlíky přijmout,“ vysvětluje Šimon Heller a dodává. „Obecně platí, že pokud utíkáte před válkou, nebudete se chtít vrátit, jako se v případě části přijatých Iráčanů stalo“.

Podle místostarosty Písku Josefa Knota, je vcelku pochopitelné, že uprchlíci směřují do bohatého a štědrého Německa, má to ale svá „ale“…. „Ale v momentě, kdy utíkám z válkou zmítané země, abych ochránil svou rodinu, dokážu přehlédnout i nějakou vadu na kráse nového domova,“ uvažuje místostarosta Písku. Poukazuje však na mediální tlak, kterým byly dle jeho názoru tyto rodiny v České republice vystaveny. „Nebyl malý. Chápu tedy, že skupina využila možnost odcestovat do země, která má podstatně „lepší migrační PR“. Německo ale není nafukovací a s tím, že, budou navráceni do České republiky, museli počítat. Pokud nyní skutečně odcestují zpět do Iráku a vystaví tak v nebezpečí své děti, bude to krok pro mne těžko nepochopitelný, ale možná mnohé vysvětlující.“

Před válkou neutíkali?

Jinou možnost, než se vrátit do Iráku, by těmto uprchlíkům nedal Jaroslav Doubrava.
„Prostě porušili zákony jedné i druhé země. Podle mého názoru naprosto jasně prokázali, že neutíkali ze žádného špatného válečného prostředí. Že prostě šly jen s představou, že jdou za lepším,“ říká Jaroslav Doubrava s tím, že uprchlíci nakonec zřejmě zjistili, že i tady je chleba o dvou kůrkách a tak se najednou chtějí vrátit zpátky.
„Možná že si uvědomili, to co udělali, že je to vlastně porušení zákona. Podle mého názoru by museli být vyexpedováni zpátky. Opakovaná žádost o azyl, to prostě neberu. Prostě jednou tady možnost měli, prosekli ji, tak ať jdou zpátky bez jakýchkoliv diskuzí,“ říká rázně Jaroslav Doubrava.

To, že tito uprchlíci před válkou zřejmě neprchali, si myslí i Jaroslav Foldyna
„Už od prvopočátku, jak se vyjadřovali k tomu stavu bydlení, tak to mě jasně říká, že to prostě nejsou lidi, kteří utekli před nějakým nebezpečím. Protože kdyby člověk utekl před nebezpečím, tak se do jisté míry chová určitě jinak, říká Foldyna a označuje, koho považuje za viníka tohoto případu. „Od prvopočátku tvrdím jednu věc. Plnou odpovědnost za to nese ta nadace, která je sem přivezla, jaké informace jim poskytla, co tady budou dělat, dostávat…,“ říká Foldyna a dodává, že toto vše ho utvrzuje v tom, že ten plošný humánní přístup, který k tomuto problému dle jeho názoru máme, je chybný.

Doubrava: Myslím si, že lidi už toho opravdu mají plné zuby

To, že případ skupinky z Iráku vzbudí u mnohých lidí nechuť pomáhat dalším uprchlíkům, si myslí Šimon Heller. „Navrátivší skupince je zjevně jedno, že pohřbili naděje lidí, kteří opravdu utíkají před válkou a potřebují pomoci. Míře této sobeckosti nerozumím,“ říká Šimon Heller.

Na to, že mezi mnohými lidmi nepanuje právě i kvůli tomuto případu velká vstřícnost k tomu pomáhat dalším uprchlíkům, poukazuje i  senátor Jaroslav Doubrava. „Myslím si, že lidi už toho opravdu mají jaksi plné zuby, otevírají se jim oči a dívají se na to už trošku jinýma očima, než tomu bylo zpočátku. Protože těch důkazů, že sem někteří uprchlíci přicházejí jenom za lepšími ekonomickými podmínkami, těch je moc. Vezměte si, že přichází lidé, kteří jsou například ze Severní Afriky, nicméně všichni tvrdí, že jsou ze Sýrie. Navíc, sem nemají právo přijít, protože podle dohod mají právo přijít do první bezpečné země, která s nimi sousedí. A to my nejsme a Německo to také není,“ dodává Doubrava.