Velká chvála na radě zazněla na vzdělávací pořady České televize, čehož využil radní Šarapatka a vzkázal některým radním, že i tato velmi chválená část je součástí práce ředitele Dvořáka, takže by se měli stydět, že mu navrhovali nulovou odměnu. To však byla jen předzvěst toho, co přišlo.

Ve stížnostech zazněly dvě od Hany Lipovské. Jedna se týkala Lidic a Lipovská krátce shrnula, že se v Reportérech ČT nemluvilo o údajném udání, ale ono údajné udání bylo prezentováno jako potvrzené, což považuje za problém, a chtěla, aby Rada ČT přes generálního ředitele zajistila omluvu divákům ČT, dceři ženy obviněné z udavačství a občanům Lidic.

„Jediný skutečně závazný, který je téměř nezpochybnitelný, na rozdíl od onoho policejního deníku, o kterém se v onom pořadu mluví, je dokument z 2. června roku 1942, který nikde nehovoří o paní Doležalové jako o udavačce, ale je tam přičiněna vlevo dole tužkou poznámka: Udání učinila stará Káclová. Zde dodávám, že paní Doležalová pocházela z rodu Káclů, je-li mi známo, nicméně tento dokument, který je jediný opravdu právní, tedy méně zpochybnitelný než dokumenty následující, tento mluví pouze o ‚staré Káclové‘, nikoliv paní Doležalové,“ prezentovala Lipovská archivní materiál, který si nechala zaslat.

A věnovala se i vysílání pořadu Reportéři ČT Historie na přání. V něm podle Lipovské zaznělo, že se jednalo o údajné udání, jenže podle radní nebylo v původním pořadu o údajnosti ani zmínky. Tedy že se jí nejedná o posuzování toho, k čemu v Lidicích došlo, či nedošlo, ale že pořad popisuje předchozí díl úplně jinak, než jaký ve skutečnosti byl.

„Jak první reportáž, tak reportáž druhá tvrdí, že jméno židovské ženy Štěpánky Mikešové bylo vymazáno z historie, v Lidicích desítky let zapomenuto, a dokonce, parafrázuji, že nebyla vůle po tom pátrat,“ uvedla radní a dodala, že v roce 2005 vyšel článek lidického učitele, který hovořil s Marií Šupíkovou (dcerou Doležalové), jež ho informovala o židovské historii. „Ten článek končí větou: Budu velmi vděčný za jakoukoliv zmínku o tomto tématu, zejména o paní Mikešové,“ vyvracela Lipovská, že by se jednalo o téma, na které by někdo chtěl zapomenout. A vyčítala i další detaily jak reportáži, tak historiku Kynclovi.