Zvýšit koncesionářské poplatky, neboť přízeň veřejnoprávních médií se za necelý rok před volbami do Poslanecké sněmovny bude hodit. Asi tak uvažují koaliční zákonodárci, jinak by si museli nad návrhem ministra kultury Martina Baxy položit některé otázky, po jejichž zodpovězení by pro další tahání peněz z kapes koncesionářů nemohli zvednout ruku. Určitě by je mělo zajímat, jak hospodárně Česká televize a Český rozhlas zacházejí s penězi, které od diváků a posluchačů měsíc co měsíc inkasují. Zcela jistě by se také měli ptát, jestli bylo zapotřebí, aby se obě média zřízením tolika stanic nafoukla do nevídaných rozměrů, když mnohé z vysílaného má k veřejné službě hodně daleko. Asi bychom chtěli od člena ODS v čele resortu moc, aby návrh na zvýšení poplatků doprovodil obsahovým a ekonomickým rozborem fungování ČT a ČRo, doplněným o návrhy na jejich potřebnou redukci.

V této souvislosti stojí za pozornost poznámka novináře Michala Půra, který napsal, že je neuvěřitelný rozdíl, jak se chová ČRo a jak ČT. Podle něj se Česká televize snaží víceméně držet v kolejích veřejnoprávnosti, ale Český rozhlas se s podcasty úplně utrhnul. Při pohledu na jeden z nich s názvem Slast, nový podcast Lindy Bartošové na Radiu Wave, což je celoplošná stanice Českého rozhlasu, se to Půrovo hodnocení nabízí. „Taková aktivita by byla velmi sporná i na privátní půdě. Ale za peníze poplatníků se podle všech srozumitelných principů smí provozovat jen aktivity v univerzálním veřejném zájmu. Tady jde ale spíše nejen o obscénní exhibicionismus, ale i o defraudaci svého druhu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Ladislav Jakl, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Slast s rozhlasem a Na záchodcích s Českou televizí

„Já bych si dovolila trochu nesouhlasit, protože jako utržená ze řetězu se chovají obě veřejnoprávní média, Česká televize i Český rozhlas. U ČRo je názorným příkladem ‚utržení‘ zmiňovaný podcast Slast Lindy Bartošové na Radiu Wave, u ČT například pořady Na záchodcích nebo seriál ADIKTS. Pořady tohoto typu jsou prezentovány jako osvětové, vzdělávací, ale obsah a způsob zpracování nepůsobí jako prevence, nýbrž návodně. Například radí, jak si rychle sehnat na ulici drogu, píchnout si ji a užít si sex. Problémem obou veřejnoprávních médií je už několik let obsah vysílání, jeho kvalita a způsob zpracování. Snaží se za každou cenu konkurovat komerčním médiím a neposkytují v mnoha případech veřejnou službu,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální analytička Alena Maršálková.

Ovšem v § 2 odstavci 2 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, se praví, že hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání je zejména podle písmene c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti. Zmíněním věku a pohlaví v této části zákona by se pro někoho mohl pravidelný pořad o svobodě a intimitě mladých žen stát ve veřejnoprávním vysílání odůvodnitelným.

To by si mohli říci, že bezva téma je vnitřní svět pedofila

„Ten paragraf 2 zmíněného zákona definuje hlavní úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. A mimo jiné také říká, že k hlavním úkolům patří poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Takže pravidelný pořad o svobodě a intimitě mladých žen odporuje danému paragrafu nejen v písmenu c), ale také a). Navíc v případě podcastu Slast zaujímá moderátorka už v cca pětiminutové upoutávce jistý postoj a názor, který prezentuje. A moderátor pořadu by si měl zachovat nestrannost, aby posluchač nepoznal, jaký názor zaujímá k dané problematice. Podcast Slast nepatří do veřejnoprávního vysílání,“ je přesvědčena Alena Maršálková, mediální poradkyně Pro Libertate.

„Kromě Rady Českého rozhlasu tady není autorita, která by mohla vydat verdikt, že pravidelný pořad o svobodě a intimitě mladých žen do veřejnoprávního média nepatří,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz Vadim Petrov, člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. „V právu soukromém platí princip ‚co není zakázáno, to je dovoleno‘. V právu veřejném – a tedy i u všech veřejných institucí – je to přesně naopak. Žádná zákonem zřízená instituce nesmí dělat nic jiného, než co jí bylo uloženo jako úkol. Ne že si bude úkoly sama vymýšlet, a pak natahovat ruku k poplatníkovi, aby přisypal. To by si mohli v těch institucích říci, že bezva téma je vnitřní svět pedofila. A za naše peníze by nám vysvětlovali, že pedofil holt jen má rád děti,“ konstatuje Ladislav Jakl.

Slouží k dehonestaci těch, co nesouhlasí s vládní politikou

Nikdo zatím nepřišel s návrhem zrušit programy, které mají komerční charakter a z rozpočtu ČT a ČRo odčerpávají sumy na zajištění licencí na sportovní přenosy a vlastní tvorbu, která sestává z pořadů jako StarDance, Peče celá země či genderově neutrálních pohádek. „Protože si tyhle instituce získaly zastánce mezi politiky, je to vlastně jistá forma obchodu, nebo také korupce, chcete-li. My ti dáme prostor ve vysílání, ty nad námi drž ochrannou ruku. Věc má ale ještě jeden rozměr. Svými aktivitami ryze komerčního charakteru obě instituce ‚lezou do zelí‘ soukromým rádiím a televizím a vytvářejí jim nekalou, protože masivně zvýhodněnou a dotovanou konkurenci,“ upozorňuje Ladislav Jakl. „O zrušení programů ČT nerozhodují politici, ale jen management ČT. Posouzení obsahu, co má ČT vysílat, je pouze na Radě ČT (popřípadě na poslancích a vládě, aby upravili zákon), a stejně do toho rada mluvit moc nemůže, může maximálně odvolat generálního ředitele,“ připomíná Vadim Petrov.

„Kde není vůle, tam se nemůže nic prosadit. Ten důvod je jasný. Žijeme v době, kdy nám média říkají, co je správné, co máme dělat a co si máme myslet. Už dávno nám veřejnoprávní média neposkytují informace pro svobodné vytváření názorů. ČT a ČRo jsou provládními médii a současná politická garnitura si jimi upevňuje moc. Do očí je bijící využití nebo řekněme zneužití České televize a Českého rozhlasu v době předvolebních kampaní. Obě média si nechají udělat své předvolební průzkumy, použijí princip odstupňované rovnosti a voličům nejsou podávány objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace. Obě média také slouží k dehonestaci lidí, kteří nesouhlasí s vládní politikou, novináři hlásají, že bojují proti dezinformacím a přitom, nikdo neví, co to vlastně ta dezinformace je,“ poukazuje Alena Maršálková.

Bojí se sankce, která by mohla být koncem nadržování

Pozorně sleduje, jak se v současné době projednávají novely zákonů o České televizi a o Českém rozhlasu. „Byla jsem na dvou jednáních poslaneckého výboru pro mediální záležitosti, který projednával obě novely a pozměňovací návrhy a tolik nadřazenosti, přetvářky a arogance jsem už dlouho neviděla. Abyste tomu lépe rozuměli. Ten výbor má 16 členů. 9 je z týmu vládního a 7 z opozičního. Myslíte si, že výbor v tomto složení může schválit nějaký návrh opozičního poslance? Nemůže. Ten výbor je úplně k ničemu! A dovedu si představit, že novely projdou ve sněmovně, kde sedí 105 vládních hlasovacích robotů, téměř beze změn. Bohužel, nepřispějí ke zlepšení kvality veřejné služby. Naopak otevřou dveře k ještě větší manipulaci s veřejným míněním a dehonestaci lidí za jejich svobodné názory, těch, kteří budou odmítat politické narativy,“ hodnotí mediální analytička práci zákonodárců.