Intendantka neboli umělecká manažerka HaDivadla v Brně Stránská prozradila, že jejich divadlo je částečně chráněné i v časech koronakrize. Ale stále existuje riziko, že zemře.

„Jsme jednou z chráněnějších kulturních institucí, protože jsme příspěvková organizace města Brna, které nám slíbilo, že na naší podpoře se do konce roku nic měnit nebude. V jiných městech, třeba v Ústí nad Labem nebo Olomouci, takové štěstí neměli. A pořád existuje nebezpečí, že někdo přijde a řekne: Teď to tady na chvilku zastavíme. Jenže divadlo je živý organismus, nejde si jen tak říct, že ho zase za dva roky nahodíme. Co je živé, to zastavením umře,“ varovala v rozhovoru pro magazín Finmag.

Divadlo prý potřebuje asi 27 milionů korun ročně. Tři čtvrtiny těchto peněz dává město Brno a čtvrtina plyne z dalších dotací a grantů. Sem tam přispějí i soukromí dárci.

Stránská však věří, že by na kulturu mělo jít mnohem více peněz.

„Aby se dalo divadlem vydělávat, musel by lístek stát třeba čtyři tisíce korun. Obecně myslím, že jsme poměrně bohatá společnost, ve které peníze jsou, problém je ale v jejich přerozdělování. Kultura stojí na periferii zájmu,“ upozornila.

Kultura byla důležitá v každé době, dnes lidé sledují seriály např. na Netlixu a řada z nich podle Stránské neví, kolik práce je za jejich natočením. V karanténě četli lidé knihy a napsat knihu bývá velmi náročnou záležitostí. Ale aby k tomuto názoru lidé dospěli, museli by přemýšlet a přemýšlení bolí.

„Jedna věc je nejspíš přirozené směřování k povrchnosti, neschopnost přemýšlet do hloubky, k čemuž přispívá i systém vzdělávání, ve kterém se často jen biflují data bez ohledu na souvislosti. Navíc přemýšlení bolí. Chodit do divadla bolí. A taky si neumíme vážit věcí. Při přerodu z komunismu jsme se nenaučili ohodnocovat práci férově. V Česku je levná práce obecně a ta umělecká tím pádem ještě levnější. Změny ve vnímání kultury nepřijdou bez docenění právě té neviditelné duševní práce,“ podotkla manažerka.