Podle verze, která se objevila v průběhu dopoledne, začal požár od ledničky. Šířit se měl především po venkovním zateplení, které bylo právě instalováno. Verzi, že požár vznikl právě takto, však někteří zpochybňují a poukazují na možný terorismus, i proto, že dům se nacházel v chudší čtvrti města, kde žije množství imigrantů. Přímo v domě žilo několik obyvatel cizích národností. Média přinesla rozhovory s přeživšími nájemníky se jmény Siar Naqshabandi nebo Ahmed Chellat.

Hořet začalo v jednu hodinu po půlnoci londýnského času. Obyvatelé domu se o požáru často vůbec nedozvěděli, protože v domě nebyl centrální hlásič požárů, pouze soukromý v každém bytě. Mnoho z nich tak probral až křik sousedů, jiní už se probudit nestihli. V nejvyšších patrech prý byla situace prakticky beznadějná.

Množství obětí doposud není zřejmé, dá se ale čekat, že jich bude hodně. Ve věžáku žilo přes 200 obyvatel, do nemocnic již bylo přijato 50 z nich.

Dům byl postaven v roce 1974 jako součást komplexu sociálních bytů. Tomu odpovídala i skladba jeho obyvatel. Již v roce 2006 si nájemníci stěžovali, že dům nemá ani elementární protipožární zabezpečení, dokonce měl pro 200 obyvatel pouze jeden východ. Rovněž upozorňovali, že v prostorách domu je množství matrací a jiného haraburdí, které by snadno mohlo vzplanout. Místní správa však na výzvy reagovala liknavě. Podle zprávy, kterou vydala ráno po katastrofě, byla v plánu celková rekonstrukce domu. Ke katastrofě mohl přispět i požární řád, ve kterém správce budovy nájemníkům přímo radil, ať v případě požáru zůstanou v bytech a nikam nechodí.

Chaos před požárem měl být následován podobnými zmatky poté, co budova začala hořet. „Nikdo to tam nekoordinoval. Policie s námi vůbec nemluvila. Nikomu jsme ani neřekli jména. Je to už několik hodin. Lidé tady netuší, jestli jsou jejich příbuzní na živu,“ sdělil novinářům jeden z přeživších.