Ze začátku se Poláček moderátoru Pavlu Štruncovi svěřil, že na tom, že „uměl pracovat s blbostí“, založil svoji kariéru. „Já si myslím, že já jsem úplně jiný typ novináře, než je běžné, jsou specialisté v novinařině na politiku, na ekonomiku, na sport a já jsem odborníkem na kraviny. Já jsem začal pracovat v Mladé frontě před devatenácti lety a velmi brzo se ukázalo, že když je potřeba někoho někam poslat, aby se koupal na silvestra ve Vltavě, nebo aby šel bydlet mezi Romy, nebo aby skákal s padákem, tak tam pošlou mě. Takže moje specializace byla dělat kraviny,“ představuje svoji kariéru novinář Tomáš Poláček a upozorňuje i na svou práci se slovy.

Vzpomenul i na poslední rozhovor s Arnoštem Lustigem. Poláček prý měl období, kdy „za někým přišel a on umřel“. U Lustiga to však nebyla „taková náhoda“, jelikož Poláčka sám kontaktoval s možností posledního rozhovoru. „On na konci toho rozhovoru říkal: ‚Tak čau bejku, čau kurvo.‘ Bylo vidět, že se chystá umřít. Já jsem řekl: ‚Arnošte a nechtěl byste ještě něco?‘ On říkal: ‚Miloval jsem vždycky jahodové knedlíky v Pařížské.‘ Já jsem řekl: ‚Já tam pro to skočím.‘ Tak jsem skočil do Pařížské, do nějaké restaurace pro tři knedlíky, on je snědl a asi o týden později byl mrtvej,“ vzpomenul Poláček s tím, že Lustig již věděl, že umře, a musel to být pro něho „moc hezký moment“.  

Poláček se rovněž rozhovořil i ohledně aktivismu novinářů. Prozradil, že mu velmi vadí bojový aktivismus, hraničící až s nesnášenlivostí. „Vždycky, když slyším sprosté nadávky na nějaké politiky, dejme tomu na Zemana nebo na Václava Klause, tak je mi to vždycky strašně líto,“ podotýká. Sprosté nadávky prý slýchává od značné části novinářů. Poláček se prý snaží být příkladem a nikomu nenadávat a nikoho „nepovažovat za nějakou svini“. „Snažím se držet hubu a krok,“ dodává.

Celý rozhovor můžete zhlédnout zde:

To, že odešel z Mladé fronty, když si ji koupil Babiš, prý byla čistě náhoda. Když se někdo baví o Zemanovi, tak Poláček musí myslet, že je kromě prezidentské funkce i otcem a starým pánem. „Takže když někdo v mém okolí řekne, že to je ovar, anebo když někoho vidím, jak si přeje, aby se mu zhoršovalo zdraví, tak je to pro mě naprosto nepochopitelná situace,“ řekl. Podobně to má Poláček i s exprezidentem Václavem Klausem, jehož si dle svých slov váží. „Třeba u Miloše Zemana já nejsem jeho fanouškem,“ poukázal na to, že jeho mírumilovný postoj stačí na to, aby byl označován za „zemanovce“. Neopomněl ani Václava Havla. Když se k němu doneslo, že prezident umřel, tak se prý rozplakal.

„Mě z toho bolí hlava, mě je z toho zle,“ pokračoval pak Poláček ve svém postoji k článkům navážejícím se do prezidenta Miloše Zemana, když Štrunc připomněl období, kdy se řešilo, zdali „má Zeman nohu“. Dle Poláčka to je „nelidské“. Naše děti prý nebudou nadávat ani na Havla, ani na Klause, a ani na Zemana. Všechny tři prezidenty prý ocení za to, že během jejich funkcí je naše země na „dosavadním vrcholu“.

Štrunc připomenul Poláčkova slova týkající se demonstrace na Letné. „Věřím, že to dnes bude pěkné, ale podobné demonstrace by asi neměl navštěvovat zpátečník, který například volí pravici, váží si Václava Klause, nepřeje nic zlého Miloši Zemanovi, roku 2015 nerozuměl jednání Angely Merkelové, roku 2016 chápal voliče Donalda Trumpa, nepovažuje Rusko za úhlavního nepřítele…“ citoval Štrunc. V jádře demonstrantů by tak nebyl zřejmě dobře přijatý. U většiny novinářů dnes dokáže Poláček určit jejich názory už jen z jejich sociálních sítí. I když Zeman či Klaus říkají něco jiného, než co se nám líbí, měli bychom si prý vyslechnout i jejich názor.