Madeleine Albrightová seděla za časů prezidenta USA Billa Clintona v čele ministerstva zahraničí. Nejen v této pozici toho zažila hodně. Dáma narozená v Československu, která byla ze země odvezena a zachráněna před Hitlerem nedávno napsala knihu. O Fašismu. V ní naznačuje, co spojuje fašisty z 20. a 30. let 20. století s dnešním prezidentem USA Donaldem Trumpem nebo maďarským premiérem Viktorem Orbáném. „Podle jeho výpočtů jsou lid a strana v dokonalé rovnováze a jejich odpůrci jsou cizáci – nepřátelé Maďarska. Takové uvažování je skutečně neliberální a zaznívá z něj šovinistický nacionalismus, jaký před sto lety vynesl k moci Mussoliniho,“ napsala o Orbánovi.

Před samotným rozhovorem pro časopis přednesla přednášku studentům Kolumbijské univerzity v New Yorku. A čelí tu i nepříjemným otázkám. Jeden se bývalé ministryně ptal, jak se jí žije, když ví, že má na rukou krev.

„V roce 1994 jste byla nápomocná tomu, že jste přiměla členy mírových jednotek OSN, aby odešli ze Rwandy, což bylo rozhodnutí, které následně způsobilo smrt milionu lidí. A co jste to byla za morální autoritu v roce 1996, když jste ve vašem nechvalně známém rozhovoru 60 Minutes řekla, že ztráta životů 576 000 iráckých dětí zabitých při sankcích stála za to? Jakou morální autoritou jste byla v roce 1999, když jste podpořila intervenci NATO v jugoslávském Kosovu, která způsobila smrt tisíců tamních civilistů? A ještě před tím, než to všechno smetete svým obvyklým: ,Už jsem se za to omlouvala stokrát,‘ vám řeknu, že je to neomluvitelné. Milióny lidí jsou mrtvé kvůli vašim rozhodnutím, paní ministryně zahraničí. Máte na svých rukou krev a měla byste s touto hanbou žít až do konce,“ vmetl do tváře Albrightové student Sam.

Někdejší ministryně poděkovala za otázku a zdůraznila, že je vždy třeba přihlížet k tomu, jaké informace člověk měl, když musel rozhodnout. Když musíte rozhodnout, netušíte, jaké informace možná vyplují napovrch o deset, dvacet či třicet let později.

„Neměli jsme informace, které máte teď, o tom, co se ve Rwandě děje, a i kdybychom měli, tak bychom nestihli zasáhnout, protože to byla vulkanická genocida. Nelíbilo se mi nařízení z Washingtonu, snažila jsem se je změnit, ale nepodařilo se mi to. (...) Jsem velmi pyšná na to, co jsme udělali na Balkáně, probíhaly tam etnické čistky (…) a milióny životů jsme díky tomu zachránili. Je důležité tomu z dnešního pohledu rozumět a cítit za to vděčnost vůči NATO. No a byla jsem pitomá, to je jediné, co k tomu můžu říct, co se týče otázky Iráku. (…) Bylo to pitomé, nikdy jsem to v tom rozhovoru říct neměla, omlouvala jsem se a je tady dodnes celý průmysl výčitek, který mi to neustále připomíná. Omlouvám se za svoje chyby, ale jsem taky pyšná na to, co se mi podařilo,“ podotkla dáma.

V následném rozhovoru pro časopis zdůraznila, že je sice optimistkou, ale optimistkou s velkými starostmi. Proč si pan starosti dělá? Zdá se jí, že lidé zapomínají, že o demokracii musí pečovat. Demokracie dnes nemá problémy jen v USA, ale podle Albrightové také v České republice. Za tuto situaci se Albrightová cítí do jisté míry spoluodpovědná. „Říkám si, že jsme třeba na část národa zapomněli… Možná, že jsme příliš mluvili s elitami a málo s obyčejnými lidmi.“ prohlásila.

Jak česká, tak americká společnost jsou podle dámy rozdělené. Na rozdělení americké společnosti prý usilovně pracuje i někdejší klíčový poradce Donalda Trumpa Steve Bannon. Exministryni zneklidňuje myšlenka, co přesně tím asi sleduje.

„Když jedu v autě, poslouchám všechna možná pravicová média, všechny dostupné informace zprava. Abych věděla, co se děje. Abych pochopila, co si myslí,“ prozradila dáma. Rozčiluje ji, co slyší? „Strašně! Když takhle jezdím v autě a křičím, tak si myslím, že mě jednou zavřou. Pravda ale je, že člověk musí mluvit s lidmi, se kterými nesouhlasí, ovšem v klidu a pořádně. Aby se je naučil respektovat, poslouchat a jen neříkat: „To jsou ale blbci!“ Myslím, že hlavně u mladých lidí ten dialog strašně chybí, protože jsou vychovaní v tom, že odlišné názory jednoduše nechtějí a nepotřebují slyšet. Demokracie právě čelí novému, silnému cyklu testů. Šíleně mě to rozčiluje, ale nevzdávám to,“ podotkla.