Pověst Evropské unie, a spolu s ní celé Evropy, se podle Zbořila neustále zhoršuje. „Asi jsme ještě nepřekonali doby, kdy se řešily problémy s tuzemským rumem a s pomazánkovým máslem několik měsíců – a přitom se zapomnělo na to, že se Evropy dotýká migrační nebo osidlovací vlna ze zemí, které už dneska ani na mapě nenajdeme.“

EU, podle Zbořila, řeší „velké nápady“ typu omezení lyžařské sezony v několika alpských zemích, ale přitom tu jsou dle politologa mnohem závažnější věci k jednání.

„Přitom se ale zásadně nemluví o rozpočtu, přičemž, jestliže Evropská komise jako výkonný orgán a Evropský parlament jako schvalovací orgán mají něco pořádného za celý rok udělat, tak je to rozpočet EU. Tak tomu je od nepaměti a patří to i k evropské politické kultuře. Reprezentanti národů se scházejí proto, aby se dohodli na nějakých daních a o tom, jak se ty vybrané peníze budou rozdělovat. To je jedna ze základních funkcí zastupitelských  institucí, a přitom se jen trochu zmateně dovídáme, že Polsko a Maďarsko zablokují kvůli nějaké námitce schvalování rozpočtu. Odpovědí na tuto námitku je, ‚že je přesvědčíme‘. To si můžeme vyložit jako, že ‚jim domluvíme‘ – neboli budeme hrozit či pomůžeme uspořádat nějakou barevnou revoluci.“

„Stále se ‚prohlubuje a rozšiřuje‘ jen neschopnost různých institucí a orgánů EU pochopit, čemu  mají vlastně sloužit, a soustředily se příliš na to, že jejich mocenská pyramida je daná jednou provždy. Nechápou, že orgány EU jsou tady od toho, aby reagovaly na stávající situaci.

Můžeme mluvit například o masovém šíření infekce, o kterém se musely dohadovat jednotlivé státy bilaterálně, a teprve potom se dopracovala EU k nějakému multilaterálnímu rozhodnutí, ale to stejně zůstalo na bilaterální úrovni. Jen musíme ‚prokazovat solidaritu‘, na úrovni velkých slov, která jsou vyprazdňovaná právě nečinností nebo omezenou činností EU jako celku,“ konstatuje Zbořil.