Na více místech České republiky si v neděli lidé připomněli 48. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Pietního aktu před Českým rozhlasem, kde při střetu s vojáky 21. srpna 1968 zahynulo několik lidí, se zúčastnili zástupci vlády i obou komor Parlamentu. Čestný předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg ve své řeči prohlásil, že není třeba jen připomínat padlé hrdiny, ale že za svobodu slova je potřeba bojovat v každé době. Ministr pro lidská práva Jiří Dientsbier zase upozornil, že okupace Československa byla projevem Brežněvovy doktríny, v jejímž důsledku si Sovětský svaz vyhrazoval právo zasahovat v zemích východního bloku. „Na invazi z roku 1968 je vidět, co je výhodnější pro země, jako je Česká republika. Je to cesta spolupráce v rámci Evropy,“ konstatoval Jiří Dienstbier.
Vojska pěti zemí Varšavské smlouvy překročila státní hranice v noci z 20. na 21. srpna. Násilně tím skončil pokus o reformu tehdejšího socialistického Československa. Do konce roku 1968 si invaze vyžádala 108 mrtvých, asi 500 těžce a další stovky lehce zraněných lidí. Tentokrát se 21. srpen nenesl jen v duchu připomínání, ale i varování. Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že Rusko pro nás zůstává tím samým nebezpečím, jako bylo dřív, jeho imperiální chutě nejsou menší a my jsme na jídelním lístku. Ministr kultury Daniel Herman na svém blogu napsal, že se míjí podstatou věci fráze, že dnešní Rusko není Sovětský svaz. Vždycky prý spíš platilo, že Sovětský svaz byl jedním z převleků imperialistického Ruska.
Někteří politici si myslí, že už jsme Rusku vyhlásili válku
„Už jsem několikrát řekl a napsal, že někteří naši politici nebo političtí komentátoři se chovají tak, jako kdybychom měli Ruské federaci vyhlásit válku. A další si zase myslí, že už jsme ji v součinnosti s NATO vyhlásili. Dokonce není málo ani těch, kteří jsou přesvědčeni, že jsme tuto válku už vyhráli. Dokonce jsou mezi nimi i tací, kteří nás ještě v řadách Národní fronty učili, že máme volat ‚Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony...‘ Ani chvíli o nich dnes nepochybuji, že bude-li třeba, ‚budou jich zas miliony‘; a jak v roce 1953 psal Milan Uhde ‚...do bitev půjdem zase před řadami!‘,“ glosuje pro ParlamentníListy.cz politolog Zdeněk Zbořil protiruská vyjádření, která v souvislosti s výročím tragických srpnových událostí zazněla.
Miroslav Kalousek také hovořil o velmi propracované ruské propagandě, která má v Česku svoji pátou kolonu, jako měla vždycky. Je prý smutné, že dnes ji má i na Hradě, v Parlamentu a ve vládě. A ministr Daniel Herman uvedl, že je v plném proudu snaha o ovlivnění našeho způsobu života, což začalo přinejmenším již v době, kdy se jednalo o umístění amerického radaru v Brdech. Poukázal také na to, že si Rusko a Čína omotávají kolem prstu některé politiky a že osoby spojené s ruskými a čínskými politickými a ekonomickými zájmy u nás pronikají do státního aparátu a ekonomiky, ale i na činnost především proruských webů a zřejmě pilně placených diskutérů na internetu.
Jsou omotáni kolem prstů Evropské unie a USA, ale lidé na ně stejně nedají
„Já bych si dovolil oběma pánům poradit: Bijte je pravdou! Ale co dělat s tím, že některým z nich lidé věří méně než ‚proruským webům‘ a že ačkoli jsou mnozí z nich ‚omotáni okolo prstů‘ Evropské unie a Spojených států, přesto právě jim se nedaří ‚ovlivňovat náš způsob života‘, a těm druhým ano? A konečně, už by nám také mohli prozradit, kdo jsou ti dobře placení diskutéři, kým jsou placeni a za kolik (případně v jaké měně) to dělají. Já jen vím z ‚otevřených zdrojů‘, že to byla a jsou stále stejná jména: Klvaňa, Kolář, Janda a tak dále. Předpokládám, že kdybychom pronikli do ‚uzavřených zdrojů‘, byli bychom ještě více překvapeni než pánové Kalousek a Herman. Možná by ale stačilo jen se podívat, kdo je zadobře s našimi ‚milými krajany‘,“ myslí si Zdeněk Zbořil.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník