Úvodem se obě novinářky rozhovořily o situaci na Slovensku a o soudním stání v případu vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. „Myslím, že každý, kdo přijel v posledním měsíci na Slovensko a jednal s lidmi, kteří se pohybují více či méně ve veřejném prostoru, tak musel cítit, že vlastně tam tím opravdu každý žije. Ony to byly třeba detaily, já jsem měla schůzku na žádost toho dotyčného člověka v Bratislavě. On mi ukazoval, v jakém hotelu, na jaké židli sedával pan Kočner. A já jsem se ptala, jestli to bylo nějaké jeho oblíbené místo a on říkal: Ne, ne, oni si vybírali to nejdražší a do toho chodili,“ vyprávěla Slonková. 

Následně se rozhovořila o rozdílu práce českých a slovenských státních zástupců, policie a soudců. „Hodnotit to zvenčí je velmi složité. Já bych si třeba troufla hodnotit práci českých úřadů, protože ji dlouhodobě sleduji a znám ji, a tu slovenskou neznám, ty slovenské reálie, jednotlivé postavy. Kdy vlastně to, co navenek nějak vypadá, ve skutečnosti může být úplně jinak, protože ti lidé mají jinou motivaci, než my si můžeme zvenčí myslet. A příběh Jána Kuciaka, příběh vraždy novináře a jeho snoubenky je samozřejmě extrémní a nelze podle mého názoru dělat si obrázek o práci policie a práci justice na základě jednoho případu, který hýbe veřejností, na který je upnuta veškerá pozornost, kdy vlastně každý chybný krok může být velmi brzy odhalený, takže tam myslím, že ti policisté i ti státní zástupci postupují trošku jinak než v každém jiném případě, ale myslím si, že ten reálnější obrázek dostanete, když se díváte na ty běžné, obyčejné věci a dlouhodobě je studujete,“ poznamenala Slonková.