Marian Kechlibar je jedním z iniciátorů petice „Stop cenzuře“ za svobodu slova na internetu. Je podle něj situace v tomto směru vážná a napadlo by ho, že po pádu komunistického režimu bude muset stát proti cenzorům? „Tak ve dvaceti ne, ve čtyřiceti mě to napadá docela přirozeně, protože se zdá, že společnosti s výraznou svobodou projevu jsou spíše v menšině, a to je, nechci říct úplná anomálie, ale rozhodně v historii netypická věc. Impulz zavřít kritikovi hubu je v lidech strašně silný, a to vidíte nakonec i u běžných sousedských společenství. Dnes si myslím, že touha zavřít kritikovi hubu je strašně silnou součástí lidské psychiky. Ne každého jednotlivce, ale je to dost jednotlivců na to, aby se neustále projevovala,“ soudí Kechlibar.

Cenzory Kechlibar rozdělil na státní, nadnárodní a soukromé. Přičemž nejvíce výkonní jsou podle něj ti soukromí. „Myslím velké soukromé, protože do takové velikosti, jako jsou Google nebo Facebook, nedoroste firma, která je nekompetentní nebo pochybná z hlediska vnitřního fungování. Musejí být docela optimalizovaní a jejich primárním cílem není asi cenzurovat, to ne, prodávat reklamu, tečka. Ale v momentě, kdy už se zadaptovali a mají mechanismy, které vynášejí systematicky obrovské množství peněz, tak se zároveň stanou určitým přirozeným magnetem pro rádoby cenzory. Ať už to jsou nějací mladí nastupující lidé z kalifornských univerzit, kteří jsou tak trošku ovlivnění, nechci říct, že mají vymyté mozky, ale silně ovlivnění kulturou, která panuje na univerzitě v Kalifornii a která je velmi nepřátelská, dejme tomu, vůči pravici,“ popisuje analytik.

Co ho vedlo k tomu, iniciovat výše zmíněnou petici pro svobodu? „Kdybych měl jmenovat jedno místo, které mi přišlo už opravdu absurdní, tak to byla snaha Facebooku znemožnit použití jména Tommy Robinson. Ať si o tom chlapovi myslíte cokoliv, tak by neměl nabýt stavu, kdy se jako u Voldemorta jeho jméno nesmí vyslovit. To je naprosto absurdní, toto už bylo trošku příliš – nastavit robota, aby z nějakého člověka udělal neosobu,“ říká Kechlibar s tím, že pokud se může mluvit o Stalinovi a Pol Potovi, proč by se nemohlo mluvit o aktivistu Robinsonovi.