„Ceny bytů v Praze? Peklo. Pokud chce mladá (nebo stará) rodina bydlet ve svém (a je zjevné, že nájmy se teď nevyplatí, to už je lepší hypotéka), musí se na desítky let zadlužit a žít pak s tímto limitujícím balvanem uvázaným na krku. Že je to s byty v Praze špatně, na levačku, to víme už dlouho. Že se jejich ceny urvaly od reality, víme taky dlouho a nekončí to,“ píše na úvod svého komentáře Fendrych a poukazuje, že podobná situace je i v modernějších metropolích, přičemž jmenuje především Berlín, o němž píše: „Tam teď jedna radikální iniciativa chce dokonce byty vyvlastňovat. Je to cesta? Je to katalyzátor.“

„Jde o akci ‚Vyvlastnit Deutsche Wohnen‘ (Deutsche Wohnen je německá firma, jež pronajímá a prodává byty), jejím iniciátorem je Rousbeh Taheri, který chce v německém hlavním městě uspořádat referendum o vyvlastnění bytů všech firem, které jich (jednotlivě) vlastní více než 3000. Jde tedy o óbrfirmy. Celkem se má takových bytů v Berlíně nacházet skoro čtvrtina milionu,“ poukazuje Fendrych na dění kolem bytů v Berlíně a dodává: „Taheri nepopírá, že ‚je to třídní boj‘, dodává však: ‚Ale my jsme ho nezačali. Radikálnost našich požadavků je reakcí na radikálnost trhu.‘ Za posledních deset let v Berlíně stouply ceny nájmů zhruba o 90 procent.“

Fendrych také objasňuje, kde se takto radikální myšlenka vzala: „Akce volající po vyvlastnění nespadla z nebe, Taheri upozorňuje, že i slušně situované rodiny (úplně stejně jako v Praze) mají velký problém sehnat v Berlíně adekvátní bydlení. Natožpak rodiny chudší. S kolegy už roky organizuje protesty a setkání s politiky, změnilo se málo. ‚Z této zkušenosti se naše hnutí radikalizovalo. Došli jsme k tomu, že velké koncerny se nedají výrazně změnit, že je potřeba změnit majitele.‘“