Vstupujeme do roku 2019 a je vhodné se zamyslet, jaký bude svět i naše republika. Je to téma na knihu, ale pokusím se o kratší text, jenž raději rozdělím na několik částí, tato je první. Nejdůležitější jsou samozřejmě otázky mezinárodního a globálního charakteru, od nich se odvíjí naše politika kolonie a bude vhodné se opět věnovat našim i jiným ozbrojeným silám. Pokud bychom celý problém zjednodušili, mohli bychom mluvit bez velké nadsázky o pokračování boje dobra a zla, jenž existuje od nepaměti.
Přestože většina médií nás ze všech sil přesvědčuje, že se máme skvěle, nejlépe v historii, realita za propagandou výrazně pokulhává. Ono se bez ohledu na propagandu v podstatě nic nemění, přičemž prognóza je nedobrá. Mnozí odborníci mluví o blížící se velké hospodářské krizi, která má nastat přibližně za rok. Faktem je, že jeden z nich nedávno při pohledu na vývoj na hlavní světové burze v New Yorku konstatoval, že indexy jsou prakticky shodné jako v roce 2008. Nelze přehlédnout ekologickou krizi, surovinovou krizi, střet ideologického fanatismu globalistů toužících po novém světovém řádu jakési čtvrté říše s reálným lidstvím, ideologizaci hospodářství, informační krizi, řízenou destrukci civilizované společnosti, růst válečné psychózy v eurasijském prostoru a v USA a pokračování válek v Asii a Africe na věčné časy.
Situace je kritická a nemnozí se statečně snaží varovat a probudit veřejnost, bohužel stále bez velkého efektu. Naopak nedovzdělaný herec Hrušínský, vzorový malý synek velkého otce, se na Seznamu vysmívá Václavu Klausovi mladšímu, jak nás prý zbytečně straší krizí a jak se máme dobře. Arogantní protekční synek dostává na provoz svého divadla tučnou veřejnou podporu z našich daní, takže se má dobře. Kdyby měl podnikat jako ostatní podnikatelé, kteří nedostanou nic, nanejvýš byrokratickou šikanu a čtvrté nejvyšší daně v EU, tak by končil na úřadu práce a mohl někde na podpoře sbírat psí trus nebo nabízet svůj zadek u Modré ústřice. Bohužel nemáme jen záplavu parazitujících celoživotních profesionálních flákačů, přivandrovalců, politických neziskovkářů, ale také komediantů. V Paříži, která má 2,2 milionu obyvatel, je stejný počet divadel jako v Praze a všechna se uživí. V Praze se neuživí prakticky žádné, přičemž kdyby se polovina z nich zavřela, nikdo by si toho ani nevšiml. Je ilustrativní, že schopní umělci se dokážou uživit sami. Gott žádné dotace nepotřebuje a není sám. Stejně evidentní je, že ti z umělců, kteří se uživí bez podpory státu či nějakých sponzorů, mají většinou rozumné a vlastenecké názory. Naopak neschopní komedianti se beze studu prostituují v médiích, aby mohli parazitovat na našich penězích a hrát si přitom na elity.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Koller