Česká média rozebírají příběh lásky Jiřího Kajínka s paní Magdou. Znají se prý už od 90. let minulého století. Jejich vztah pokračoval i ve vězení, dáma směla Kajínka jednou měsíčně navštěvovat.  

„Jirka tam byl v čekárně na život. Chodila jsem ji s ním sdílet. Mohl mi jednou denně telefonovat, tedy jen v pracovní dny, deset minut. Ale bylo to komplikované, nespouštěla jsem mobil z očí, abych nezmeškala jeho hovor. Všechno bylo nahráváno, což není příjemný pocit. Ale lepší než nic,“ vyprávěla pro časopis Týden.

Visela na něm, tvrdí svědek

Faktem ovšem je, že na intimní chvilky mezi nimi nikdy nedošlo. Je sice pravda, že ve věznici je možné absolvovat i partnerské návštěvy beze svědků, kde si dva milenci mohou přijít na své, ale na tenhle typ návštěv nemají nárok zdaleka všichni vězni. Podle serveru Blesk.cz však Kajínek neměl nárok na tenhle typ návštěv.

Paní Magda od počátku věří v Kajínkovu nevinu. Je přesvědčena, že její milý nespáchal vraždy, ze kterých byl obviněn. Je o tom přesvědčena jako psycholožka. Kajínkovi se jala pomáhat jako odbornice, až se do něj zamilovala.

Když snad nejznámějšího vězně v Česku pustili, vyrazili spolu na Karlův most a na projížďku po Vltavě. „Ona na Kajínkovi doslova visela,“ popsal Blesku svědek.

Když nosíte 23 let hadry

V rozhovoru pro deník Právo Kajínek prozradil, že svou první noc na svobodě prožil v Praze. Když se s přítelkyní procházel po hlavním městě, prý se s ním kde kdo chtěl fotit. A nenarazili na nikoho, kdo by se k nim choval nějak agresivně nebo nepříjemně. Ani na chvíli ho prý navíc nenapadlo, jaký rozruch vzbudí zelené tričko, které si vezme na cestu na svobodu.

„Měl jsem připraveno, že z té věznice půjdu pomalu nahý, ale nakonec jsem si vzal na sebe alespoň tílko. Zrovna mi ale nedošlo, že bude tak zářivé. A budete se divit, ale mám ho zrovna zase na sobě. Ještě jsem se nedostal k tomu, abych si koupil oblečení, zrovna se chystáme, že si na sebe něco koupím. A těším se na to. Víte, kdyby vás 23 let oblékali do hadrů, kterým říkají oblečení, tak byste se taky těšil. Musím se nějak normálně obléknout,“ nemohl se dočkat Kajínek.

Praha mu prý při první procházce na svobodě voněla a své první romantické odpoledne po více než dvaceti letech si opravdu užil.

Celý rozhovor naleznete ZDE.

„Byli jsme spokojení a opravdu si ten večer užili. Jestli znáte Světozor (v centru metropole), tam kdysi býval Bananas Bar. Chodil jsem tam na točenou banánovou a jahodovou zmrzlinu za dvě koruny, měli tam i poháry asi za patnáct korun, což byla už drahota. Tak jsme tam včera zašli, jestli to tam ještě vůbec funguje. Koupili jsme si tam poháry, které proti ceně, co znám já, stály tentokrát sto korun, ale to je v pořádku. Zmrzlina je tam však pořád perfektní,“ pochvaloval si Kajínek.

Jídlo ale podle něj není to nejdůležitější. O to, aby měl co nejlepší jídlo se prý staral ve vězení, ale teď je na svobodě. Může dělat spoustu jiných věcí než jíst, a tak se tím, co dostane do žaludku, moc nezabývá. Stejně tak ho neláká napít se alkoholu. Ten mu prý nikdy pořádně nechutnal, tak ho zkrátka nepije. Nekouří, nepije alkohol, nepije ani kafe. Zato má rád studené mléko.