První otázka na novinářku byla zdánlivě jednoduchá, a to, zda ona sama věří českým médiím. „Pro člověka, který se médii zabývá, je to docela složitá otázka. To, co přináší média, je výseč toho, co se stalo. A mnohdy i nechtěně, ale mírně zabarvená tím, co si o tom myslí autor. Neříkám, že se to stává, ale může se to stát. Čili otázka, jestli věřím, anebo nevěřím českým médiím, je na strašně dlouhé povídání. Pokud byste se ptal na zahraničí, tam mají média přesně dané zaměření. FOX, CNN. Byť píší pravdu, už ale vybírají témata, která jsou nějakým způsobem zaměřena,“ odpověděla Ryšánková.

Pohled na média v Evropě je podle ní ale odlišný od toho ve Spojených státech. „Tady se pohled na média bere velmi vážným způsobem. Není tady příliš zvykem, že by média otevřeně někomu stranila. Byly však už i editorialy v posledních letech, které říkaly, koho má čtenář volit. Ale ono je to možná lepší, alespoň ví, jakým směrem se to které médium ubírá,“ prohlásila novinářka a dodala: „Takže obecně, v Evropě byl brán vždy ohled spíš na nezaujatost, kdežto v USA jsou v tomhle ohledu média otevřená – jsme demokratičtí, jsme republikánští. U nás může běžný čtenář vnímat, že média mají k někomu bližší vztah. Mediální a novinářské prostředí je hodně liberální, nemůžeme předpokládat, že by nějak tíhlo hodně ke konzervatismu.“

Novinářské prostředí je v České republice stále jednogenerační a podle Ryšánkové tu už od začátku 90. let převládá jeden názorový proud, a ten je právě liberální. „Ta média, a to je můj pocit, se stávají levicovějšími. Více akcentují sociální otázky a tak podobně, ale pořád je to vlastně jednogenerační názorový proud, který tam je. Kdežto v těch zemích, které si neprošly tím řezem devadesátého roku, se ty názory vyvíjely postupně.“

Na otázku, zda na českém trhu tedy není díra na trhu, kterou by mohlo zaplnit nějaké čistě konzervativní médium, odpověděla Ryšánková, že ano. Určité pokusy o konzervativní média zde prý byly, byly ale zároveň tak moc úzce profilované, že rychle skončily.