„Rodiny obvykle vyberou a vyšlou svého mladého mužského člena, protože je nejodolnější proti možným strádáním během cesty, aby připravil v některém státě Evropy bydlo pro přestěhování celé, většinou široké rodiny. K vyslání do Evropy zejména lákají lživé sliby místních verbířů – například že v Německu dostane každý do několika měsíců pro svou rodinu zdarma nový rodinný dům, který mu německý stát postaví, zdarma přiděleno auto, finanční příspěvek na rozjezd živnosti a že se celá jeho rodina bude moci za ním přistěhovat. Ani jedno z toho není pravda. Transfer uprchlíků do Evropy je ale pro organizátory výnosnější nebo alespoň obdobně výnosný jako pašování drog a je navíc bez rizika,“ píše Krystlík v komentáři.

Nemluvě o tom, že chytrý telefon většině migrantů slouží k tomu, aby lépe stanovili svou polohu. Neznají zdejší jazyk, takže si nemohou na cedulích přečíst, kde jsou. Proto se dívají do svého mobilu s GPS, který na ně mluví jejich jazykem.  

Celý text naleznete zde.

Podmínky pro uprchlíky jsou v Německu poměrně přísné, pokud jde třeba o právo zahájit své podnikání. A když to uprchlíci v cílové zemi zjistí, často svým rodinám lžou, aby nevyšlo najevo, že naletěli pašerákům. Když už se uprchlíci odhodlají říci pravdu rodinám doma, členové rodin často lžou, aby neztratili tvář před sousedy ve své vlasti. Lži tak neberou konce a pašeráci lidí dál bohatnou.

Merkelová možná tušila, že hrozí válka

Zato země, přes které uprchlíci pochodují, jímá hrůza. Co by se stalo, kdyby byl v jedné zemi uzavřen milion migrantů nebo ještě víc. Co by se stalo, kdyby třeba na hranici mezi Řeckem a Makedonií začal někdo do uprchlíků střílet? V některé ze zemí by mohla vypuknout válka. Mohla by také vypuknout válka mezi evropskými státy, soudí Krystlík. Ke stejnému závěru podle všeho dospěla německá kancléřka Angela Merkelová a rozhodla se jednat.

„Na jedné straně jí bylo jasné, že všechny státy na balkánské trase, Řecko, Makedonie, Srbsko, Maďarsko, Rakousko, pak Chorvatsko a Slovinsko, se dostanou do hospodářských potíží, vypuknou v nich nepokoje, které možná povedou k občanské válce nebo i k válkám mezi státy... Na straně druhé by to znamenalo konec schengenského prostoru a EU vůbec, na straně třetí by jejich nevpuštěním do země flagrantně porušila německou ústavu, která praví, že ‚politicky pronásledovaní požívají azyl‘, a to bez jakéhokoliv omezení jejich počtu. Pokud stojí jen metr za hranicí na německé půdě, je nutné jejich žádost o azyl prozkoumat... Využila toho k ‚útěku vpřed‘, jak říkají Němci, tj. sebrala ostatním německým politickým stranám možné volební téma tím, že si ho přivlastnila – uprchlíky pozvala,“ pokračuje v popisu svého pohledu na uprchlickou krizi Krystlík.

Média a politici straší Čechy kvótami, což je prý nanejvýš podlé

Merkelová tedy podle autora zvolila cestu nejmenšího zla. Historik její rozhodnutí ocenil. Zato česká média to od něj pořádně schytala, protože se takřka nenamáhala nic z toho vysvětlit a místo toho v Češích, Moravanech a Slezanech probouzela strach.

„Místo objektivního zpravodajství se věnovala téměř každodenně podněcování české xenofobie, nenávisti k uprchlíkům a EU... Česká média s politiky neustále straší Čechy kvótami pro převzetí migrantů, což je nanejvýš podlé. Výše kvóty podle rozdělovníku EU pro ČR činí kolem 400 osob a jsou to uprchlíci ze Španělska a Itálie, kteří dorazili do Evropy ještě před migrační vlnou 2015. Tuto skutečnost ale média české veřejnosti nezmiňují. Mlčí o tom, že kvóty EU se netýkají migrantů v Německu registrovaných, že kolem přelomu století žilo v ČR na 14 tisíc uprchlíků z Bosny a Hercegoviny a z Kosova, a přitom to byli vesměs mohamedáni. Pes po nich tehdy neštěkl a uprchlíci jsou dnes všichni zpátky. Takže proč je dnes kolem oněch čtyř stovek migrantů podle rozdělovníku a asi jedné stovky již v ČR přítomných takové pozdvižení?“ klade si otázku Krystlík, když pomalu směřuje k závěru.

Historik nechává otevřenou otázku, proč se média a většina politiků chovají tak, jak se chovají, když tím nahrávají oslabování EU, což rozhodně není v zájmu Unie, jíž jsme členem.