Jako první přišlo na řadu plagiátorství v ministerských pracech. „Samozřejmě, opisovat se nemá,“ komentoval to Šlerka. Ale dodává: „Ve vládě, kterou vede trestně stíhaný premiér, když je prohřeškem opisovat, tak je to trošku zvláštní.“ Hlavně to prý vypovídá o změně ve vysokoškolském vzdělání. Šlerka souhlasí s profesorem Kellerem, který říká, že vzdělání šlo od koncepce jakéhosi chrámu vědění přes výtah k lepšímu sociálnímu postavení až k dnešní podobě jakési pojistky na trhu práce. Takže se vysoké školy a studenti nezaměřují na vzdělání, ale na získání titulu – a vzniká inflace vzdělání.

Šlerka si dále myslí, že politické strany neposílají vždy své nejlepší lidi do čela resortů, nýbrž ty, na kterých se straníci shodnou. Podle něj otázka kredibility vlády není otázka toho, jaké mají členové vysoké školy či jak problematice rozumí. O případu Taťány Malé míní, že to byl „exces, u nějž opisování v bakalářské práci bylo „třešničkou na dortu“. Zajímavější prý budou náměstci na ministerstvech a jejich propojení s byznysem, ministři jsou sledovaní prý pouze proto, že jsou nejvíce vidět.

Dále se Šlerka věnoval veřejnoprávním médiím. Nezávislost média pro něj znamená, že píše o oblastech, kde vlastník jeho média nepodniká, tedy takzvané anglosaské pojetí, aby se zabránilo střetu zájmů. „Novinář nemá psát o oblasti, ze které je placen,“ tvrdí. A pokládá otázku: „Co jsou vlastně veřejnoprávní média? Kritéria nezávislosti nejsou kritéria nutně toho, že médium dělá dobře veřejnoprávní službu. A médium veřejné služby nemusí nutně být veřejnoprávní médium. V diskusích problém redukujeme na to, že veřejnoprávní by mělo být to médium, u kterého má mít člověk dovolání, i když má menšinový názor.“

Pak se věnoval médiím v České republice. „Faktem je, že česká novinařina trpěla a trpí tím, že v 90. letech měla budovatelskou náladu,“ řekl analytik. „Měla naladění pomáhat vzniku nové demokracie a kapitalismu. Často ale přehlížela negativní jevy, které nastávaly. Tam vznikl spor mezi novináři a publikem,“ dodal. A ten přešel dle jeho názoru i do nového milénia.

Šlerka si také myslí, že do určité míry chybí sebereflexe novinářské obce v jejich vlastních zkresleních. „Je to vidět například na předvolební kampani Drahoš–Zeman. Slabá místa Drahošova týmu byla často přehlížena, protože v novinářích vítězil vyšší mravní princip. To je něco, co se ve čtenářích a posluchačích usazuje a pak to vybublává v nespokojenosti,“ upozorňuje analytik.

Dále se řešila konkurenceschopnost veřejnoprávních médií. Konkurence je podle Šlerky dobrá. Česká společnost je v některých věcech velmi progresivní, třeba v bezkontaktních platbách, v médiích však velmi konzervativní. Za obsah se neplatí, věci mají být od sebe oddělené, experimenty jsou minimální, novináři uzavření, myslí si. Konkurence by je mohla dohnat ke změně, doufá Šlerka.