Invaze, na které se podílely i jednotky tehdejší Německé demokratické republiky, podle Merkelové násilně ukončila hnutí, které prosazovalo socialismus s lidskou tváří. „Z pohledu spolkové vlády je to smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců,“ tlumočil dnes na dotaz ČTK názor Merkelové její mluvčí Steffen Seibert.

Události srpna 1968 je podle šéfky německé vlády nutné vidět v jedné řadě s děním v NDR v roce 1953, Maďarsku v roce 1956 nebo Polsku v roce 1981. „Všechny tyto velmi rozdílné historické události mají společné to, že se lidé za železnou oponou nechtěli smířit se svým osudem, který jim vnucovaly elity komunistické strany,“ je přesvědčena kancléřka.

Soudí, že rok 1968 přinesl alespoň v zárodku požadavky, které se pak naplnily v roce 1989, kdy se prosadila vůle lidu. Šlo zejména o touhu překonat komunistický režim a žít v demokracii a svobodě.

Dnes jsou podle Merkelové Německo i Evropa naštěstí sjednocené. „A je zcela jasné, že stateční lidé v dnešním Česku a dnešním Slovensku k tomu hodně přispěli – svým pasivním odporem proti okupantům a aktivním bojem za prosazení Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE – z roku 1975) – že tak dlouho vytrvali, až se přeci jen otevřela brána do svobodné Evropy,“ míní šéfka německé vlády.

Její mluvčí dnes také připomněl osud řady politických uprchlíků z Československa, kteří po okupaci v roce 1968 dostali azyl na západě Německa a po roce 1989 se stali staviteli mostů mezi Berlínem, Prahou a Bratislavou.