Před 15 lety totiž prošly Trojzemím mezi českým Hrádkem nad Nisou, německou Žitavou a polskou Bogatyní dějiny. 1. května tehdy byla sobota. Za celý víkend na slavnostní akci přijelo přes padesát tisíc lidí. Byli mezi nimi i vrcholní politici. Český premiér Vladimír Špidla, polský Leszek Miller a charismatický německý spolkový kancléř Gerhard Schröder. Doprovázel je eurokomisař pro rozšíření EU Günter Verheugen. Už 30. dubna přijela persona největší, která se dočkala nejvřelejšího přijetí zvláště od německých návštěvníků. Dlouholetý spolkový kancléř Helmuth Kohl vystoupil ve velkém stanu na břehu Nisy, poté zahrála krakovská filharmonie. Projev jednoho z hlavních tvůrců evropské intergrace sledovali nejen pozvaní v hlavním stanu, ale tisíce dalších lidí na obřích obrazovkách u přilehlého pódia. Dojatý Helmut Kohl zdůraznil, že vstup deseti nových zemí neznamená jen nové možnosti pro ekonomiku, ale i konec válek. „Už nikdy nechceme mít v Evropě hroby vojáků. To je jediný a nejdůležitější důvod pro politické spojení Evropy,“ řekl tehdy Kohl. 

O den později přijeli zmiňovaní premiéři. Jak popsala místní média, český premiér Vladimír Špidla přijel do Hrádku před jedenáctou, kde ho na hraničním přechodu v Hartavě přivítal společně s ministrem dopravy Milanem Šimonovským hrádecký starosta Martin Půta. Vládní kolona, která použila cyklostezku, překvapila několik cyklistů i pěších, kteří netušili, jaká návštěva na hranice dorazila. S německým premiérem Gerhardem Schröderem a polským předsedou vlády Lezskem Millerem se potkali při zahájení prací na nové přeshraniční silnici, odkud se delegace přesunula přímo do Trojzemí, kde na ně čekaly desetitisíce lidí. Více než hodinové setkání s občany, kteří zcela zaplnili všechna přilehlá území, se neslo hlavně ve znamení slavnostních řečí. „Rozdělení kontinentu a občanů je s definitivní platností překonáno,“ řekl německý kancléř Schröder, který sklidil díky svému bezprostřednímu a vstřícnému chování k publiku největší ovace.

Silnice už stojí, ale most ne

Hlavním místem oslav bylo tehdy i teď symbolicky místo, kde se stýkají hranice Česka, Polska a Německa na řece Nise. Tři země před 15 lety spojil provizorní most, takže lidé mohli přecházet volně z jedné země do druhé. Na každé straně vyrostly stánky, které nabízely prospekty, ale i jídlo a pití. A stejné to bylo o patnáct let později, 1. května 2019. Gastronomicky řečeno, mohli lidé jít na české straně na guláš s knedlíkem, na německé na brautwurst a na té polské na zeleninový šašlik a hrachovku. Přítomen byl i hejtman Libereckého kraje Martin Půta, který je z Hrádku nad Nisou a od roku 2002 byl starostou města. Takže zažil i příjezd vrcholných politiků v roce 2004. Jak se jako mladý začínající politik tehdy cítil? „Byl jsem tenkrát z té organizace vyděšený, ale nakonec jsme to zvládli dobře. Kousek odsud jsme je vítali. A támhle (ukazuje na druhou německou stranu) vystoupil o den dříve ve velkém stanu Helmuth Kohl,“ říká hejtman, který ukazuje na mobilu fotku na svém Facebooku, kde je vyfocen hned vedle Gerharda Schrödera, za ním stojí Vladimír Špidla a je tu vidět i polský premiér a evropský komisař.

Provizorní lávka z Česka do Německa. Foto: Oldřich Szaban

Polské prodavačky. Foto: Oldřich Szaban

Před patnácti lety se kromě vzletných proslovů mluvilo o dvou konkrétních věcech. Jednak o silnici propojující všechny tři země a mostu na Trojzemí. Silnice se po vleklých průtazích dostavěla, i když to byla fuška. „Byla, ale podařilo se. Byla to česko-polsko-německá silnice, každý svůj úsek na svém území. Obviňovali jsme polskou stranu, že nekoná, a že se to úplně nedaří. A nakonec byla polská strana první, česká druhá a na německé straně nejsou některé úseky postavené dodnes,“ konstatoval starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka.

Kocourkov. Jeden problém za druhým

Most však nestojí dosud. „Zatím most neprošel. Doufáme, že v příštím období budeme úspěšní,“ konstatoval starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka. „O výstavbě mostu se mluví patnáct let. Právě Helmuth Kohl se tady ve svém projevu o mostu zmínil. Byla to jeho myšlenka a my jsme se jí chytili. Ale narážíme na problémy s legislativou,“ postěžoval si a pokračoval. „Když jsme o tom jen mluvili, tak to bylo v pohodě. Když jsme ale začali dělat konkrétní kroky, tak jsme narazili na to, kdo to má povolit, kolik má být stavebních povolení. Nakonec byl úzus, že budou tři stavební povolení, každá země své. Prostě Kocourkov. Takže jeden problém za druhým,“ uvedl a vysvětlil jednu z příčin. „Evropská unie zná dvoustranné projekty, nikoliv trojstranné. Což je další komplikace. My jsme si troufli vymyslet, že chceme trojstranný projekt, který je pro toto místo legitimní. Dovedu si představit i v Hrádku nad Nisou česko-polsko-německou školku. Proč by sem děti nemohly jezdit? Jsme na Trojzemí, jsme jedna rodina. Ale takovouhle stavbu nejsme schopni realizovat, protože to programy Evropské unie neznají a neumožňují to,“ objasnil.

„Usilujeme o to však dál. Proč by nemohly být trojstranné projekty? Všichni mluví o spolupráci, máme společnou radu měst Žitava, Hrádek, Bogatynia. Údajně to naráží na odpor Evropské komise,“ sdělil. „Podařily se krásné dvoustranné věci, ale když chceme něco složitějšího, tak Evropská unie dokáže nám všem nařídit, jak máme mít křivé okurky, ale nedokáže sjednotit stavební právo, nebo vymyslet nějakou nadstavbu, která by řešila tyto otázky. Je to jedna z věcí, která úplně nefunguje,“ prozradil starosta. 

Plno projektů se ale samozřejmě úspěšně realizovalo. „Ale není to jen o tom betonu. Došlo ke spoustě přátelství, jako lidi jsme se propojili. Poznali jsme svoji mentalitu. Bohužel i to negativní. Dalším příkladem něčeho nedobře vyřešeného je, že v Česku a Německu jsou zakázané tablety na bázi amftetaminu, ale v Polsku jsou na volný prodej. Takže v Polsku se běžně nakoupí, sem dovezou, tady někde pokoutně uvaří a pak se z toho distribuuje pervitin. To je další krok, který nechápu, proč někdo nedokáže vyřešit,“ upozornil Josef Horinka.

Mluvíme jinou řečí, a přesto si rozumíme

Optimisticky naladěný byl bývalý radní polské Bogatyně Janusz Szontowski. „Jsou otevřené hranice, je tu dobrá spolupráce. Dlouhá léta jsme spolupracovali i s panem Martinem Půtou. Je to ten nejlepší člověk v Čechách. Byl starostou Hrádku, teď je hejtmanem v Liberci a bude premiérem v Česku,“ sděloval stojíce vedle smějícího se hejtmana. Trošku typický euroskeptický postoj Čechů reprezentoval Jiří Kutal z Teplic procházející mezi stánky. „Myslím, že se ten význam Unie přeceňuje. Dotace pokřivují konkurenční prostředí a všechno, co jde z dotací, je jednoznačně předražené,“ řekl. Přiznal, že před patnácti lety hlasoval pro vstup do Unie. Za velký problém považuje migraci. „Nejsem příznivcem vítání,“ uvedl.

Uprostřed Janusz Szontowski, vlevo Martin Půta. Foto: Oldřich Szaban

Za zmínku stojí, že Hrádek a Trojzemí zažily ještě jednou příjezd vysokých politických potentátů. V prosinci 2007 u příležitosti našeho a polského vstupu do Schengenu se tu objevili německá kancléřka Angela Merkelová, polský premiér Donald Tusk a český Mirek Topolánek. A také Juan Manuel Barroso, tehdejší předseda Evropské komise.

1. května 2019 však v těchto místech řečnili jiní politici. Program na hlavním pódiu zahájil již zmiňovaný Martin Půta spolu s europoslancem Stanislavem Polčákem.

Europoslanec Stanislav Polčák s hejtmanem Martinem Půtou. Foto: Oldiřich Szaban

Poté probíhala hudební vystoupení, později mluvil i starosta Hrádku nad Nisou Josef Horinka, polské Bogatynie Wojciech Blasiak a radní z německé Žitavy Andreas Johne. „Mluvíme jinou řečí, a přesto si rozumíme. Jsme velcí přátelé. Myslím, že z přátelství měst a obcí by si měli vzít příklad i velcí politici, kde mám občas pocit, že se nechce, nebo to nejde. Ale my to přátelství vyhledáváme, věříme mu a chceme ho. Chci vyjádřit naději, že nejenom obyvatelé Hrádku nad Nisou, Žitavy a Bogatyně, ale i Češi, Němci a Poláci budeme čím dál více hledat společnou řeč a dokážeme velké věci,“ zadoufal starosta z Bogatynie. Lidé si ve středu na Trojmezí užívali hezký volný den na zajímavém místě, procházeli mezi stánky, nebo poslouchali muziku a všude byla slyšet čeština, polština i němčina.

Na Trojzemí. Foto: Oldřich Szaban